O mně

Jan Kotouč Jméno: Jan Kotouč
Přezdívka: Johnak
Hodnosti a funkce: spisovatel, lektor, učitel, viceadmirál (ve výslužbě)

Jmenuji se Jan Kotouč, v jistých kruzích mi říkají Johnak. Pocházím z Prahy, kde jsem i vystudoval na University of New York Prague. Můj obor byla masmédia a komunikace, už během studií jsem se rozhodl, že něco takového rozhodně nechci dělat profesionálně, ale zároveň mi to hrozně moc dalo a využívám ty zkušenosti dodnes, pouze jsem to nechtěl dělat profesionálně. Navíc jako introvert, který úspěšně předstírá, že je extrovert, to není možná nejlepší práce.

Už od dětství jsem rád dával dohromady příběhy. Koukal jsem na film a ten jsem si potom sám přehrával. I když nejsem jedináček, tak nejčastěji jsem si hrál sám. Měl jsem malý mečík a k němu provázek a to mi stačilo a s tím jsem si přehrával filmy, kde jsem hrál veškeré postavy. A samozřejmě jsem si předlohu občas vylepšoval nebo jsem udělal občas i něco úplně nového. Některé náměty mám pořád v hlavě a plánuju je někdy sepsat (ve výrazně upravené podobě).

Nebyl jsem nijak závratný čtenář jako dítě, přišlo to později. Jako fanoušek Star Wars jsem si hodně oblíbil knihy z toho světa od Timothy Zahna a později se k němu připojili i Michael A. Stackpole a Aaron Allston. Mluvit o velkých literárních vzorech je divné, ale nejspíš nikoho nepřekvapím, když řeknu David Weber. Jeho knihy z řady o Honor Harringtonové jsem si zamiloval a měly velký vliv i na mé vlastní psaní. Toho si asi můžete všimnout hlavně v mých prvních románech.

Vždycky jsem se považoval hlavně za fanouška, na cony (setkání fanoušků sci-fi a fantasy) jezdím od roku 2002. Pravidelně pořádám přednášky, besedy a devět let jsem vedl fanklub HMS Phantom – 39. eskadry, což je druhé největší sdružení fanoušků knih Davida Webera na světě.

Na besedách s autory je taková ta oblíbená otázka „co vás dostalo k psaní?“ Upřímně, nevím. Často odpovídám, že mě nikdy nenapadlo nepsat, ale to je takové zjednodušení. Vždycky jsem tvořil příběhy a psaní fanfikcí a povídek a románů bylo nejjednodušším způsobem, jak ty příběhy někam vypustit, protože jinak máte pocit, že vám praskne hlava.

Nejdřív jsem psal fanfikce ze světa Star Wars, to byla moje srdcovka a prakticky jsem se na tom naučil psát. Potom jsem přešel do vlastního světa. Vlastně jsem nikdy nepsal moc povídky, vždycky mě bavilo vytvářet větší díla, romány nebo spíš série.

V roce 2008 jsme s novelou Příliš blízké setkání vyhrál v Ceně Karla Čapka v kategorii Novela a o rok později mi vyšel román Pokračování diplomacie v nakladatelství Poutník. Od té doby vydávám alespoň jednu knihu ročně.

V roce 2015 jsem se vrátil na svou alma mater jako učitel (a snažím se studenty učit, aby mi neříkali „pane profesore“, když profesor nejsem). Učím předmět Literární fantastika, což mi nabídla vedoucí oboru se slovy „hele, ty píšeš to sci-fi, nechtěl bys o tom žánru učit jako předmět?“. Také občas rád udělám kurz tvůrčího psaní (viz sekce kurzy) a přednáším a vedu programové linie na spoustě českých conů.

6 komentářů: „O mně

  1. Takze pan Kotouc,
    prave som docital Vase knizky Tristanska obcanska valka. Chcem Vam podakovat, za prijemne citanie. Na to, ze mate 24 rokov, ste to zvladol ako skuseny spisovatel. V ramci Sci-fi a fantazy som toho precital a zahral uz nejaku tu kopu veci.
    V pomerne kratkom diele ste dokazal spojit military sci-fi s pozemnych bojov a subezne vesmirne boje. Podal ste to celkom podla mojho gusta.
    Ja osobne som si nasiel vo Vasom diele prepojenie mnohych khih, ktore som hral. Ale musim priznat, ze aj hier (myslim, ze Mortisove, mi pripominaju Zergov zo Starkraftu a boli vlozeni do deja velmi dobre).
    Tesim sa na Vase dalsie diela. A dufam, ze sa dockam silnejsej verzie bojoveho skafandra Mark X, na atomovy pohon (niekde som pocul, ze uz prirucnu kufrikovu formu atomovej elektrarne/baterie dali dohromady – okrem samozrejme bomby).
    To, co nie som uplne presvedceny, je ci by tie lode zniesli taky velky napor nuklearnych hlavic, ale na druhu stranu, vysoka hustota novych materialov moze spravit svoje. Mozno to chce niekde este kus popisat.
    Prajem vela stastia, a vela novych uspesnych diel.

  2. Stvořitel –
    Díky za příspěvěk, jsem moc rád, že se knihy líbí.
    Co se pancíře lodí týče, tak si počkejte na pokračování s názvem Volání do zbraně, které je momentálně u redaktora a mělo by vyjít někdy v první polovině roku 2012. Tam vysvětluju, jak právě pancíř z ochuzeného kiria dokáže vydržet hodně silné nukleární výbuchy a boji se musí pancíř vlastně po kouskách odtavovat (a proto je takový výhoda speciální iontový paprsek, který používají stíhačky, protože ten kiriem projde. Jak ten paprsek funguje také budu vysvětlovat ve Volání do zbraně). Tuto možnost jsem probíral s několika přáteli fyziky. V Tristanu jsem to zatím nezmiňoval, protože to nebylo tolik relevantní pro konkrétní příběh.

    Nevím, jestli jsem nějak zmiňoval pohon skafandrů, v každém případě si to představuju buďto jako hodně výkonný akumulátor (tzn. jednou z adlouhý čas skafandr dáme do „nabíječky“) nebo nějaký menší nukleární zdroj. Ty skafandry ale nejsou tak bytelné, ani nevyužívají tolik hydrauliku, takže je samozřejmě otázka, jestli by malý (a drahý) reaktor byl praktický. Zbroj sama tolik energie asi nepotřebuje. Spíš než velké Power Armory jako z Hvězdné pěchoty nebo Starcraftu ty zbroje vidím spíš jako něco na principu HEV obleku Gordona Freemana ze hry Half-Life.

  3. Zdravím.
    Vaše knihy jsou suprové. Skvělé propracované příběhy, postavy, které se vyvíjejí, zajímavé technologie a podle mne i originální způby boje. Mám všechni díly a těším se na další. Upřímně se sám snažím psát příběhy. Jsem takoví začínající amatér a doufám, že budu mít jednou, stejně dobré knihy jako ty vaše. Na jedné webové strance mám vložené příběhy, zatím nedokončené, jeto stránka: http://www.mamtalent.cz. Najdete mě pod mím jménem: Michal Vlas, pokud by vás to zajímalo.
    Těším se na další pokraování a poslední kniha Bitva o Sinaj, byla suprová. Hodně zdaru při psaní.

  4. Dobrý den,

    jsem metodička dalšího vzdělávání pedagogů a jinak češtinářka. Myslím si, že by mohlo být zajímavé Vás pozvat jako lektora přednášky pro naše učitele literatury případně, aby mohli svým žákům nabídnout do hodin literatury něco, co by je opravdu bavilo… Viděla jsem na internetu, že děláte přednášky pro knihovnu na Smíchově o Vašich literárních světech, tak bych Vás ráda pozvala i k nám… Díky. M.M.

  5. Dobrý den, vážení naši – doufejme – přednášející,
    dovolte, prosím, abych vám nastínila předběžnou verzi našeho knihovního fantasy večera, o kterém jsme spolu minulý týden komunikovali.

    Dýchánek v knihovně na konci vesmíru – pátek 27.11.15 od 17.00, MK Náchod
    ad 1 – A želva kráčí dál, ohlédnutí za T.P., přednese Vojtěch Mortis Ptáček
    ad 2 – Jan Kotouč, alias Johnak, autor military fantasy a space opery, lektor tvůrčího psaní – o čem chce
    ad 3 – společné intuitivní bubnování se Stanislavem Vítem
    ad 4 – Severské pohanství a runová magie, Jaroslav Švandrlík, alias Yarwik
    ad 5 – fantasy vyprávěnka na dobrou noc, ocenená práce v soutěži O rukavici lorda Trollslayera, Annie, Mortisovo sestra

    tady asi nocleh v knihovně, spacáky vlastní, ostatní na místě
    Dýchánek v knihovně na konci vesmíru
    (mail, který Vám nemohu poslat, tak jako ostatním, protože jsem nedopátrala adresu)
    Herní sobota 28.11.15 od 9.30 hod.
    …dále už jen skutečně jen představa
    ad1 – Kterak uspořádati LARP, Darien – zde ještě nevím, ale mám v záloze ještě jednu možnost.
    ad zbytek – nějaké hraní, stolní hry, dračák, příp. prvky LARPu v praxi.

    Sobotu odpoledne a neděli už bych nechala někomu z kolegů a svůj čas věnovala smečce svých dětí a jejich přátel.

    Souhlasíte takto? Jaké jsou Vaše nároky, požadavky a přání?
    Zdravím Vás, a přeju úspěšný každý den jo

Komentáře jsou uzavřeny.