Mini-interview: Jan Kotouč o svém dílu Agenta JFK (Sarden, 9/2013)

Článek od: Štěpán Jura – 19.09.2013

Spisovatel Jan Kotouč není žádnou neznámou na poli české fantastiky, ani na stránkách Sardenu. Už jsem s ním i jeden obsáhlý rozhovor dělal, proto se tentokrát zaměřím na jeho poslední vydanou knihu Invaze ze série Agent JFK. Pokud byste chtěli mít doma podepsaný výtisk Invaze a nemáte ve čtvrtek co dělat , zastavte se na jejím křtu v knihkupectví Daemon.

Jak jsi se vůbec dostal ke psaní do série JFK?

Základem je být trochu drzý. Jednou jsme se s Vláďou Kejvalem z nakladatelství Poutník bavili v hospodě o knížkách a nevím, kdo z nás první nahodil možnost, že bych mohl napsat něco do JFK. Vím, že já to pak znovu nahodil a Vláďa říkal „jasně, proč ne, napiš Procházkovi nebo Žambochovi.“ Tak jsem napsal Jirkovi W. Procházkovi, tehdy jsme se ještě osobně neznali, že jsem ten a ten autor a vydal jsem tu a tu knihu u Poutníku a zajímala by mě možnost napsat do JFK. Jirka odpověděl obratem něco ve stylu: „Jasně, super, proč ne, pohoda. Akorát zítra odlétám na tři týdny na dovolenou mimo Evropu, tak se dohodneme potom.“ A tak jsem se stal JFK autorem.

Co zajímavého Kovář prožije v tvém přírůstku do série?

Kovář už od dílu 28 Na vlastní pěst ví, že v nějakém světě je „Chateau“ kam vedly některé pašerácké stezky a dostane tip, jak se do toho světa dostat a rozhodne se to prozkoumat spolu se starým kamarádem Vincentem Vegou. Problém je, že to Chateau se nachází v Normandii a je jaro 1944. JFK se spolu s Vegou přidá do americké 82. výsadkové divize a v Den D seskočí do Normandie v rámci operace Overlord. V Chateau zvaném Milineraux ale sídlí mezirealitní zločinec jménem Edmund Beárt a ten se ve snaze ochránit se před spojeneckou invazí spřáhne s německých SS Oberführerem Oskarem Kleinerem. Společně připraví zajímavé zážitky nejen pro Kováře a Vegu, ale i pro celý spojenecký Expediční sbor.

Odlišovalo se nějak psaní do cizího universa od toho do tvého Hirana?

Rozhodně, svět jako je JFK je dílem více lidí, takže člověk musí zakomponovat do knihy i prvky od jiných autorů. To bylo důležité hlavně v tomhle bodu série, kde v Dlouhém černém úsvitu padla Agentura. Než jsme začali psát, měli jsme takový organizační meeting v Kralupech, kde byl JWP, Mirek Žamboch, Míla Linc, Zbyněk Holub, Petr Totek a já. Tam jsme probírali, kdo na koho naváže a jak se bude celkový děj klenout a co se má stát v kterém díle. Každý autor si vymyslel vlastní svět, ale dohodli jsme se ve stylu „v tvém příběhu se stane tahle událost, tohle se tam zmíní. A na konci to takhle připravíš pro další díl.“ Během psaní jsem potom intenzivně spolupracoval hlavně s Petrem Totkem, protože jeho díl na můj navazuje. Takže já pro jeho díl připravoval půdu a on zase dořešil některé věci, které jsem já nakousl.

Přišlo ti složitější psát alternativní historii než čistou sci-fi?

V samotném psaní takový rozdíl není, spíš se lišila ta příprava. Ve sci-fi si můžu sice víc vymýšlet, ale zase při vytváření světů a technologií musím dávat větší pozor. To potom konzultuju hlavně s fyziky nebo teďka jsem třeba konzultoval něco s ekonomem, abychom došli na to, jak slabší strana může čelit ve válce silnější a jak bude získávat finance a prostředky pro vedení války.

V alternativní historii si spíš studuji historické materiály, jak to tehdy bylo a snažím se o co nejpřesnější pojetí. Jednou jsem byl třeba nervózní, když jsem nebyl schopný na 100 % potvrdit, jestli na pláži Gold v sektoru Jig Green byly jako protitanková bariéra dřevění ježci nebo betonové jehlany. Pak jsem se uklidnil a usoudil jsem, že stačí, když to vím na 95 %.

Podnikl jsi kvůli knize nějaké historické studie?

Samozřejmě. O vylodění v Normandii jsem se zajímal hodně, už když jsem byl na střední škole, to jsem si četl všechny dostupné materiály. Základ jsem tedy při psaní už v hlavě měl a zjišťoval jsem si hlavně detaily. Hlavně se začátku jsem měl při psaní na stole štos knih. Mimo jiné to byla Invaze od Miloše Hubáčka. Život a detaily o vybavení paragánů jsem hlavně vyčetl z knihy Bratrstvo neohrožených od Stephena Ambrosa. Pro „big picture“ se mi hodilo velké dílo Druhá světová válka od H. P. Willmotta a kolektivu, a pro spoustu maličkostí, hlavně organizačních, jsem používal knížku Operace Overlord: Prvních 24 hodin od Willa Fowlera. A samozřejmě, když všechno ostatní selže, vždycky máme k dispozici Google.

Chtěl bys ještě někdy do série znovu přispět?

Někdy na přelomu roku má vyjít sbírka povídek ze světa JFK, kde mám krátkou povídku Bez iluzí, ve kterém popisuju střetnutí nadšeného mladého člena Agentury s Beártem a jeho bandou. To je takový prequel k Invazi.

Co se týče dalšího románu, nápad mám, ale ještě jsem ho s Mirkem Žambochem neprobíral, takže nevím, jestli by o něco takového byl zájem. V každém případě pokud bychom se dohodli na dalším románu, tak bych zůstal ve svém oblíbeném 20. století a opět bych napsal military.

Jakou další knihu od tebe můžeme v brzké době čekat?

Nový Hirano román Na prahu očistce nyní prochází korekturami a mohl by snad vyjít začátkem příštího roku. Hodně fanoušků Hirana mě už teď nemá rádo, protože se to vleče a já Volání do zbraně zakončil menším cliffhangerem. Nicméně knížka je dopsaná a je na cestě!

JFK mě ale trochu navnadil na alternativní historii a momentálně píšu alt history román. Ale o tom až někdy jindy 😉

Díky za tvůj čas, budeme se těšit na tvé další knihy.

Zdroj: http://www.sarden.cz/2013-09-19-0100/mini-interview-jan-kotouc-o-svem-dilu-agenta-jfk