Jan Kotouč

Seržant Benjamin Decker z Astonské vesmírné pěchoty si nepamatoval, že by vojenský kosmodrom Okinawa na Haruně byl takto rušný. Okinawa byl jeden z pěti harunských kosmodromů, které měly zařizovat dopravu mezi vojenskými orbitálními stanicemi a válečnými loděmi střežícími Harunu. Nadměrný ruch mohl naznačovat, že něco visí ve vzduchu.

Něco jako válka, o který všichni melou už roky? pomyslel si, ale potom nad tím potřásl hlavou. Nemělo cenu tohle řešit. Decker nechtěl do války, ani nijak zvlášť netoužil po tom nechat se zabít – stejně jako většina racionálních lidí. Ale vnímal to s jakýmsi nadhledem. Jestli bude válka nebo ne, to on neovlivní. Na tom se dohodnou politici a hlavouni z admirality. On je jen obyčejný mariňák, který půjde tam, kam ho pošlou.

A momentálně ho poslali do doku 94, kde se měl nalodit na raketoplán, jenž ho odveze na jeho nové působiště na lehkém křižníku Arbiter. Tam se stane součástí palubního oddílu vesmírné pěchoty. Poněkud kariérový sestup pro někoho, kdo sloužil v elitním průzkumném praporu, ale bohužel, Decker si to tak nevybral. Neochota lézt do správných zadků, příliš mnoho vlastní iniciativy, nekonečná blbost jeho velitele čety a přílišné řiťolezectví vrchního seržanta praporu způsobilo, že byl přeložen k palubní službě.

Obyčejnej lodní fízl, co má postávat u dveří a tvářit se drsně. Decker věděl, že to není tak jednoduché a že mariňáci na lodích dělají mnoho jiné práce. Ale neměl náladu snažit se svou rozmrzelost hasit obyčejnými fakty.

V doku 94 už byl hlouček astronautů a mariňáků, kteří se po jednom hlásili poddůstojníkovi, jenž měl na starost pasažéry raketoplánu. Decker si všiml, že v tomhle transportu má jednu z nejvyšších hodností. U astronautů neviděl nikoho vyššího než poddůstojníka druhé třídy a všichni mariňáci byli novopečení vojíni nebo svobodníci, kterým brčál koukal nejen z uší, ale i ze všech ostatních tělních otvorů. Všichni mezi sebou nadšeně klábosili jako děti z mateřské školy na vycházce.

Mezi skupinou byl jediný důstojník. Mladý podporučík loďstva, který nevypadal o moc vyspěleji než ostatní děcka.

„Decker, Benjamin!“ vyzval poddůstojník.

„Zde!“ řekl Decker.

Poddůstojník dočetl seznam a potom jim nařídil nastoupit. Protokol Astonského loďstva a vesmírné pěchoty nařizoval, aby nejvyšší šarže seděly v dopravních raketoplánech vepředu. To Deckera zavedlo na sedadlo hned vedle onoho mladičkého podporučíka. Ten ke své smůle vypadal jako podobné ucho, kvůli kterému byl Decker vyhozen z průzkumného praporu. Dokonce měl i stejně krátké mahagonové vlasy a modré oči s výrazem nadšeného šťeňátka.

„Smím přisednout, podporučíku?“ otázal se formálně.

Podporučík se usmál. „Samozřejmě, seržante. Bude mi ctí.“

Zlatý voči! pomyslel si Decker, posadil se a začal se poutat.

Cestování vesmírem nesnášel. Proto vstoupil kdysi k mariňákům a ne k loďstvu, protože členové vesmírné pěchoty jsou přece jen na zemi častěji než lidé od loďstva. Nevadily mu vesmírné lodě, vadila mu umělá gravitace. Vždycky trvalo, než si na ni zvykl, a na malých raketoplánech to bylo ještě horší. Zvláštní, že rozdílné gravitace planet mu nevadily. Decker se narodil na Svendborgu, což byla planeta Astonské unie s gravitací 1,5 g, zatímco Haruna měla gravitaci 0,94 g, a ten rozdíl nikdy přespříliš nepociťoval. Možná šlo pouze o to vědomí, že gravitaci na lodích netvoří pevné jádro planety, ale uměle vytvořené magnetické pole kosmické lodi.

V každém případě se Deckerovi zvedl žaludek ve chvíli, kdy se raketoplán vznesl.

„Není to úžasné, seržante?“ zeptal se nadšeně podporučík sedící vedle něj. „Do vesmíru, vstříc novým povinnostem a úkolům?“

„Jistě, pane,“ vypotil ze sebe Decker neutrální odpověď. Doufal, že ten klučík se nebude snažit o nezávaznou konverzaci.

„Toto je moje první mise. Odpromoval jsem z Togovy akademie před dvěma týdny.“ Natáhl k Deckerovi ruku. „Borelli. Podporučík Mateo Borelli.“

Sakra, on si opravdu chce povídat.

„Seržant Benjamin Decker, Astonská vesmírná pěchota, pane,“ odpověděl Decker formálně a stiskl ruku. „Omlouvám se, pane, ale není mi dobře. Ve vesmíru se mi vždycky zvedá žaludek.“

„Aha,“ řekl Borelli překvapeně. „To jsem netušil. Moje testy gravitační vyrovnanosti byly výborné. Ale nic si z toho nedělejte, seržante! Je úctyhodné, že i přes tuto nevýhodu dokážete se ctí sloužit a plnit své povinnosti!“

Panebože, to je pako!

„Já měl vždycky velký respekt pro vás, vesmírné pěšáky, kteří děláte tu tvrdou práci,“ pokračoval Borelli ve svém verbálním průjmu. „Někdo s vašimi lety a zkušenostmi jistě zažil už spoustu akcí. Kde jste sloužil?“

Škoda, že důstojníkům nemůžeme říct, aby sklapli, posteskl si Decker. Raketoplán právě opouštěl atmosféru Haruny a bude mu podle všeho trvat alespoň půl hodiny, než dorazí k Arbiteru.

„Právě jsem byl přeložen z 56. průzkumného praporu, pane,“ odpověděl stroze. „Nyní se mám hlásit na Arbiteru jako…“

„56. průzkumný?!“ vydechl Borelli. „To je ten legendární prapor, který vedl útok na ballingtonskou stanici na Médeji při bitvě o Argonaut!“

Decker potlačil vzdychnutí. „To bylo před více než sedmi lety, já u praporu sloužil poslední dva roky.“

„Ale i tak, ten prapor je elitní!“

„Všechny průzkumné prapory jsou svým způsobem elitní,“ ujistil ho Decker. Proto mě tak štve, že jsem byl přeložen k palubní službě.

„Jste příliš skromný, seržante. Pro službu v 56. musíte mít opravdu mimořádné schopnosti.“ Borelli zavrtěl hlavou. „Nikdy bych netušil, že se ocitnu v takové společnosti. Aby si někoho z 56. průzkumného praporu vyžádali pro službu na lehkém křižníku… to musíte mít mimořádné schopnosti.“

Mě vyrazili, ty pitomče! Mimořádné byly maximálně tak schopnosti mého velícího. Mimořádně pitomé.

„Možná to souvisí s osobou kapitána. Myslím, že někdo jako kapitán Evansová si určitě dokáže vybírat vlastní posádku.“

Tohle zaujalo i Deckera. To už byla blbost překračující rámec běžného absolventa akademie. Copak si kapitán může osobně vybrat jednoho mariňáka do posádky? Tenhle kluk nejspíš koukal na příliš mnoho seriálů.

„Kdo je kapitán Evansová?“ zeptal se a snažil se nedat najevo své pocity a zároveň bojovat s neutuchající nevolností.

„Vy nevíte, kdo je kapitán Evansová?“ podivil se Borelli.

„Opravdu ne,“ ujistil ho Decker. „Poslyšte, vadilo by vám, kdybych zavřel oči a opřel si hlavu? Lépe se tak vyrovnám s tím vesmírným cestováním. Klidně na mě mluvte, pane.“ Špatně mu už téměř nebylo. S návalem nevolnosti se vyrovnal překvapivě rychle. Ale to Borelli nemusí vědět.

„Samozřejmě, seržante. Cokoliv, abyste se cítil pohodlně. Voják vašich zkušeností si to zaslouží.“

„Děkuji, pane,“ řekl Decker a zavřel oči.

„V každém případě, kapitán Evansová se proslavila akcí proti Hunům před pěti lety. Podařilo se jí tehdy zachránit pozemní výsadek vědců z AMS a vašich bratrů mariňáků. A nedávno působila v Intervenčním sboru během tristanské občanské války. O tom jste možná slyšel. Během války se jí podařilo…“

Víc už Decker neslyšel, protože se mu podařilo usnout.

******

„Podporučík Borelli, nový palubní důstojník, je zde, pane,“ ohlásil poddůstojník skrz interkom před kanceláří komandér-poručíka Wrighta.

Tomu chvíli trvalo, než si uvědomil, o koho jde. Od chvíle, kdy mu kapitán Evansová oznámila jejich přeložení, panoval na palubě řízený zmatek, kdy se celá loď připravovala na odlet na Simeral a následnou dlouhou cestu na Tarnów. Lodě určené k přesunu dostaly okamžitě prioritu při veškerém zásobování. Arbiter dokonce konečně dostal čtyři zbývající stíhačky Viking, o které jejich velitel letové skupiny žadonil už dva měsíce. A také byl rychle doplněn chybějící personál, včetně jednoho důstojníka pro astrogační úsek.

Wright nebyl v dobrém rozpoložení. Před chvíli volal své ženě na Harunu a zpráva o jeho náhlém přeložení na druhý konec sektoru Hirano ji velice roztrpčila. Stejně jako jeho. S ohledem na to, co mu nedávnou oznámil jeho lékař, doufal, že bude s rodinou moci trávit trochu víc času.

Moc jsem si zvykl na to, že mám rodinu na planetě pode mnou a mohu ji navštěvovat při každém opušťáku. Takový luxus ale většina lidí v loďstvu nemá. A teď za ten luxus platím i s úroky.

Ale Matylda mohla pochopit, že musím jít, povzdychl si v duchu, ale zároveň věděl, že jeho žena ten důvod plně nepochopí. Ne v téhle situaci.

Ne když žiju ve výpůjčeném čase.