Jan Kotouč

Než mu ale Kukov stihl napovědět, nový velitel se představil sám. Nejdříve upoutal Tylerovu pozornost pohyb a potom se ze dveří vedoucí na toaletu vynořil vysoký muž tmavé pleti. Vlasy měl nakrátko zastřižené, stejně jako bradku. Jeho zamračený výraz dokreslovalo dřevěné párátko, které mu trčelo ze zubů.

Ale ne.

Na každém rameni toho muže se leskly tři čtyřcípé hvězdy plného admirála.

Tyler byl rád, že už je civilistou, protože jinak by tomu muži musel na ulici salutovat.

„On je…?“ zeptal se tiše v poslední vteřině, než se muž dostal na doslech.

„Jo, je,“ potvrdil Kukov s úsměvem.

„Seane!“ ozval se muž a protáhl tvář do výrazu, který byl něčím mezi pobavením a přezíravostí. „Co ty tu děláš?“

„Ahoj, Leone!“ ucedil Tyler. „Pozval mě Bob.“

„Jde na stejný brífink jako my,“ přidal se Kukov.

Admirál Leon Basil si vzal párátko do ruky, prohlédl si Tylera od hlavy k patě a potom si ten kousek dřeva opět vrazil do pusy. „No to mě podrž. Já nevěděl, že na přísně tajné porady pouštíme civilisty.“

Tyler se zasmál. S Leonem Basilem se znali už několik desítek let. Od doby, kdy mladý poručík a pilot Leon Basil dával až příliš hlasitě najevo svůj názor na přirozenou nadřazenost pilotů oproti ostatním „leštičům palub“ z loďstva. A bohužel pro oba to říkal v doslechu poručíka Tylera, palubního zbraňového důstojníka. Došlo k hádce a k jedné dobře mířené ráně. Pro Basila to znamenalo zlomenou čelist a pro Tylera přísnou důtku. Od toho incidentu uběhla už spousta let, ale nedalo by se říct, že by Tyler a Basil byli přátelé. Ale nebyli ani vyložení nepřátelé, spíš rivalové. Byli prostě… Sean Tyler a Leon Basil.

„Bob nejspíš usoudil, že civilista bude vědět mnohem víc než nějaká poletucha, co si hraje na admirála,“ ucedil Tyler s úsměvem.

Basil se uchechtl a jeho párátko sebou zaškubalo. „A jak je v civilním životě, Seane? Pořád jsi u Fukuda Industries, nebo pokračuješ ve svém kariérovém sestupu a teď roznášíš pizzu?“

„Pořád u Fukudy,“ přitakal Tyler. „A co ty, Leone? Vidím, že pořád žvýkáš párátko, abys vypadal jako drsňák.“

Basil si vyndal párátko z úst a zamračil se. Kukov stál mezi oběma muži, střídavě se díval z jednoho na druhého a evidentně se dobře bavil.

K další slovní přestřelce už nedošlo. Došel k nim kapitán, který se označil za pobočníka admirála Mazarova, a všechny tři vyzval, ať ho doprovázejí.

Nejvyšší velitel čekal.

******

Pobočník je nedovedl do brífinkové místnosti, jak Tyler předpokládal, nýbrž do velkého sálu, který spíš připomínal hlediště kina: pět řad křesel s velkými opěradly a malými stolky s počítačem zabudovanými v opěradlech sedaček předchozí řady. U levé stěny sálu byl počítačový terminál, u kterého pracovali poddůstojníci a zdáli se být naprosto apatičtí ke svému okolí.

Tyler si uvědomil, že je pobočník dovedl do SIC – strategického informačního centra. Nevěděl, že už je v provozu. Do téhle místnosti směřovala všechna nová data o strategické i politické situaci v sektoru Hirano. Data, která dopravily vojenské nadsvětelné sondy, byla poslána přímo do počítačů v tomto sále. Stejně jako nejnovější data Úřadu vojenské rozvědky i Národní výzvědné agentury. Možná se to zdálo jako zbytečnost ve světě, kde nadsvětelná sonda putuje často i několik dní nebo týdnů, šlo ale o velké zefektivnění. Kompletní data o sektoru Hirano, která potřebovali admirálové a generálové k vykonávání své práce, byla zde.

V křeslech už sedělo několik admirálů a jeden generál. Bob Mazarov tu ještě nebyl, ale zdálo se, že ostatní pozvaní ano. Většina se zvedla, když se objevili nově příchozí.

Jak řekl Mazarovovi, Tyler většinu z nich znal, alespoň od vidění. Jako první podal ruku vytáhlé postarší ženě. „Rád vás vidím, madam!“

„Myslím, že jsme si už před osmi lety řekli, že si budeme tykat, Seane,“ odvětila s úsměvem admirál Claudia Farnsworthová, operační náčelnice a po Mazarovovi druhý nejvyšší důstojník loďstva.

„To ano, ale starých zvyků se člověk těžko zbavuje.“

„Takže štěstí, že mi neříkáš ,kapitáne‘,“ řekla Farnsworthová a oba se zasmáli. Farnsworthová byla před devatenácti lety kapitánem bitevního křižníku Implacable, na jehož palubě sloužil komandér Tyler jako taktický důstojník.

Představování pokračovalo dál. Byl zde ředitel ÚVR admirál Alexander Mocatta, člověk, který možná působil dojmem bodrého tlouštíka, ale za tou nevinnou vizáží se skrýval pedant a chladný analytik.

Admirál Magda Onurová, personální náčelnice, byla podle pověstí spíše teoretičkou a profesionální byrokratkou, která v životě nesloužila na palubě válečné lodi, ale rovněž bylo známo, že svou práci ovládá bravurně, a sloužila zde i za dvou předchozích nejvyšších velitelů jednoduše proto, že se na její post nenašel nikdo lepší.

Admirál Sergej Roskovskij, náčelník lodní správy, byl vytáhlý chlapík se zamračeným výrazem. Tyler s ním nikdy přímo nesloužil, ale když před pěti lety přebíral velení 3. operační skupiny, převzal ji od Roskovského. A admirál ji zanechal v poměrně dobrém stavu.

Viceadmirál Wu Den, náčelník výzkumu a vývoje, byl neznámá veličina. Menší a tichý chlapík, kterého Tyler nikdy předtím ani neviděl.

Posledním z vysokých důstojníků byl muž, který se jako jediný nezvedl a pouze kývl na pozdrav. Měl na sobě tmavozelenou uniformu se třemi stříbrnými čtyřcípými hvězdami, které ho identifikovaly jako generála Astonské vesmírné pěchoty. Byl to její velitel, generál Kanagawa Isito, který už od pohledu splňoval všechny stereotypy, které existovaly o mariňácích a o drsných mariňáckých generálech.

Po pěti minutách dorazil i sám admirál Robert Mazarov.

„Seďte!“ rozkázal, když se začali zvedat. „Rád tě vidím Seane! A tebe taky, Leone. Admirále Kukove. Díky všem, že jste přišli.“

Stoupl si před velkou obrazovku a dálkovým ovladačem ji zapnul.

„Než začneme rozebírat celkovou strategickou situaci, musíme vyřešit problém Tarnówu. Dnes ráno jsem mluvil s prezidentem Petersenem a s ministry zahraničí a obrany. Shodli se na tom, že Tarnówu musíme poskytnout vojenskou pomoc při doprovodu jeho konvojů do Kolonizovaného prostoru. Máme povolení vyslat na Tarnów operační svaz.“

V sále zavládl šum.

„A kde ten svaz máme jako vzít? Naše síly jsou už tak dost rozdrobené,“ ozvala se Farnsworthová.

„A proč jim sakra nepomůžou Ballingtoňané?!“ přidal se Roskovskij znechuceně. „Tak zní přece dohoda Obranné aliance. My budeme podporovat Sinaj a Ballingtoňani Tarnów.“

Tyler v duchu přikývl. Obranná aliance proti Kasimirskému císařství se skládala z Astonské unie, Ballingtonského společenství, Sinaje a Tarnówu. Sinaj a Tarnów byly pouze samostatné planety a obě byly ke Kasimirskému císařství nejblíž. Poblíž Tarnówu se rozprostíralo Ballingtonské společenství se svými čtyřmi planetami. Sinaj byla v blízkosti neutrálních planet Clayton a Nieuw Stramproy, ale jejím nejbližším spojencem byla Astonská unie se svými šesti obydlenými planetami.

„Ballingtoňané údajně mají své síly rozmístěné už tak dost řídce,“ řekl Mazarov. „V Kolonizovaném prostoru mají dva celé operační svazy. Podle jejich velvyslance už nemůžou uvolnit další svaz na krytí samotného Tarnówu. A alespoň se zdá, že účinně kryjí stanici Albatros.“

„Alespoň něco,“ zamumlal generál Kanagawa. Stanice Albatros byla obchodní křižovatkou, kterou před několika lety Tarnówané v Kolonizovaném prostoru vybudovali. Od té doby sloužila jako centrum obchodu a křižovatka obchodních tras v dolní části Kolonizovaného prostoru. Tyler si vzpomínal, že ji během Tristanské občanské války plánovali využít jako shromaždiště pro Intervenční sbor, ale tarnówská vláda tomu nebyla nakloněna, a tak operovali ze Sinaje.

„Pořád je pravda, že my máme víc lodí než Ballingtoňané,“ ozval se viceadmirál Wu. „Sice máme také podstatně větší operační oblast na krytí, ale něco bychom na podporu vyslat mohli.“

„A Ballingtoňanům nejspíš vadí, že Astonská unie je sice největší člen Obranné aliance, ale zároveň je od Kasimirských hranic nejdál,“ ozval se Tyler. „Oni vždycky mluvili o tom, že se k nim chováme jako k živému štítu.“

„To je svatá pravda,“ souhlasil Mocatta.

Mazarov si odkašlal. „A nezapomínejte, že Tarnówané mají pouze dvanáct bitevních křižníků – vlastně jedenáct, potom co ztratili Martina. Pro nás je ztráta jednoho bitevního křižníku prohranou bitvou. Ale Tarnówu podobná ztráta ohrozí celý jeho vojenský potenciál.“ Pokrčil rameny. „V každém případě nemá cenu se o tom dohadovat. Rozhodnutí padlo – ze strany prezidenta i z mé strany – posíláme na Tarnów operační svaz.“

Farnsworthová přikývla. „Ale moje otázka trvá: kde ho vezmeme?“

„Nejspíš z Domovské flotily, co?“ uchechtl se Leon Basil.

„Ne, mám instrukce neoslabovat Domovskou flotilu ani naše síly na Sinaji. Takže budeme očesávat operační svazy kryjící naše ostatní planety. Claudio?“