Bitva o Sinaj – snippet 8

„Bernard Yost mluvil o chystané produkci organických lodí. Kasimir posílá do služby další a další.“

„Na jeho debrífink se přijdu podívat osobně. Ale tohle jsem chtěl probrat nejdřív s vámi.“

„Rozumím situaci s Teradony, pane. Jenom pořád nechápu, proč jste si vy – a AMS – vybrali na tu misi mě. A jak ta mise bude vlastně probíhat?“

„Přiznám se, že na tu druhou otázku – jak to bude probíhat – se nám odpovědi teprve dostane. Lidé od AMS a z Výboru pro mimozemské záležitosti dorazí zítra ráno spolu s Tral Zon Shanem na palubě jeho lodi – podle všeho je upravena, aby na palubě mohli žít lidé. K vaší první otázce, AMS o vás má vysoké mínění už od té doby, co jste zachránila její výsadek v Hunském prostoru.“

„To jsem byla jen zastupující kapitán. Velení měla kapitán Bransonová a potom kapitán Kimura a…“

„Kapitán Bransonová strávila většinu operace v nemocnici v bezvědomí a kapitán Kimura vycházel – podle vlastních slov – z vašeho plánu. Tak laskavě mlčte, kapitáne Evansová, a přijměte slova chvály, nedávám je často.“

„Ano, pane.“ Vivian se cítila jako školačka, kterou pan ředitel napomenul, že ho přerušila.

„Navíc máte také zkušenosti s mimozemskými druhy a osvědčila jste se i na Tristanu. To všechno dohromady z vás udělalo ideálního kandidáta.“

„Neposílá se ale na podobné diplomatické mise spíše admirál, pane?“

„Možná ano, ale jak jsem řekl, vyžádali si vás. Kromě toho také vaše hodnost má své výhody. Admirálové jsou hodně na očích a my si nemůžeme dovolit, aby o téhle operaci věděl kdokoliv nepovolaný. Navíc o té misi ještě hodně nevíme a vy jste…“

„… postradatelná,“ dokončila za něj Vivian automaticky a zarazila se. Čekala, že ji Basil vynadá, že mu zase skočila do řeči, ale on na ni jen opřel své černé oči a potom pokrčil rameny.

„Chtěl jsem říct, že jste schopná operovat v neznámém prostředí a improvizovat, ale nebudu tvrdit, že vaše poznámka také nevstoupila do úvah některých admirálů.“ Řekl to dost důrazně, aby dal najevo, že jeho úvahy to nebyly.

„Rozumím, pane.“

„To je prozatím všechno, co víme. Buďte tu zítra ve třináct nula nula a dozvíte se konkrétní rozkazy a konkrétní postup mise.“

„Rozumím, pane,“ zopakovala Vivian.

Basil se pohodlněji opřel do křesla a Vivian najednou na kratičký okamžik viděla tu psychickou únavu, která se skrývala za fasádou drsného velitele. On byl nejvyšší uniformovaný velitel nejen Astonského loďstva, ale vlastně i celé Obranné aliance, a ty měsíce – a vlastně už roky – války se na něm podepisovaly.

„Dobrá, kapitáne. To by bylo předběžné varování a považujte to, co jsem vám řekl, za přísné tajné. Teď bych vám ale chtěl ještě jednou pogratulovat k úspěšné misi na Beverenu. To byla výborná práce, kapitáne.“

„Velký podíl na úspěchu měla komandér Sinha a na povrchu planety kapitán Kowalski, pane,“ namítla Vivian. „Já byla jen pozorovatel a…“

„Víte, co jsem vám říkal, o tom přijímání chvály, kapitáne?“

Vivian zavřela pusu.

„A teď k panu Yostovi, určitě jste ho cestou domů vyslechla. Opravdu má užitečné informace?“

„Ano, pane. Alespoň se tak jeví. Má pár drobných informací, které si můžeme ověřit. Hlavně má informace o připravovaných ofenzivách a odhady na stavbu Mortisů.“

„A jaké ty odhady jsou? Stručně.“

„Ve stručnosti? Pane, pokud do půl roku nenajdeme místo, kde se produkují organické lodě Mortisů, a nezničíme ho, prohrajeme válku.“

 

******

 

„Na Beveren jsem byl přeložen před měsícem, mým úkolem bylo koordinovat trasy konvojů dovážejících Mortisy jako okupační jednotky do Kolonizovaného prostoru. Mortisové jsou užitečná okupační síla, ale je potřeba je neustále nahrazovat – často padají za oběť místním povstalcům i vašim jednotkám Commandos.“

Bernard Yost – donedávna komandér-poručík v Kasimirském loďstvu – seděl v čele hranatého stolu. Stůl byl kovový a šedý bez jakékoliv dekorace, kromě mikrofonu a nahrávacího zařízení před Yostem. Místnost tvořily jen čtyři holé stěny, stejně šedé jako stůl. Prostředí jako kdyby podtrhovalo atmosféru v místnosti.

Yost u stolu neseděl sám, bylo tu dalších osm lidí a všichni na něj upřeně hleděli, zatímco vyprávěl. Vivian Evansová seděla naproti kapitánu Michaelu Kowalskému, protože hlavní vyšetřovatel chtěl, aby byli přítomni i důstojníci, kteří s Yostem už přišli do styku.

Vyšetřovatel, kapitán loďstva s permanentně zamračeným výrazem, seděl přímo naproti Yostovi. Kromě něj tu byli ještě další vyšetřovatelé: jeden muž v civilním obleku z NVA a jedna žena v uniformě nadporučíka vesmírné pěchoty. Velkoadmirál Basil a několik dalších vysokých důstojníků výslech sledovalo na monitoru ve vedlejší místnosti. Výčet lidí přítomných u stolu uzavírala komandér Lynn Lybaerová a dva poručíci, kteří měli na starosti psychologickou analýzu Yosta a sledovali jeho reakce, pohyby i řeč těla a odhadovali jeho vnitřní pocity. Vivian o psychologické analýze moc nevěděla, ale psychologie zaznamenala velký pokrok za posledních padesát let. Sama Lynn Lybaertová na Tristanu pomocí této metody dokázala odhalit zrádce v Intervenčním sboru.

Vivian tehdy s Lynn sloužila na Rangeru a teď jí věnovala krátký úsměv, než se Yost dal novu do řeči.

„Předtím jsem pracoval dva roky na Basilice. Mým úkolem bylo zajišťovat logistickou podporu pro hlavní stanoviště vývoje Mortisů. Tam se vyvíjely lodě, které mimo jiné dobyly Simeral a které teď chystají útok na Sinaj.“

„Kde to stanoviště bylo?“ zeptal se hlavní vyšetřovatel.

„Na planetě Julianne,“ řekl Yost. „Šest světelných let od Kasimiru, kdysi na té planetě probíhal pokus o kolonizaci.“

Vivian přikývla. O Julianne slyšela, na PDA datapad před sebou si napsala poznámku. Admirál Tyler – tedy respektive jeho nástupce v Oddělení zvláštních operací – tam asi bude chtít co nejdříve vyslat odřad lehkých křižníků na průzkum. Možná i s jednotkou Commandos.

„Říkal jste, že to stanoviště tam ,bylo‘,“ pokračoval vyšetřovatel. „Už tam není?“

Yost zavrtěl hlavou. „Před čtyřmi měsíci jsme dostali rozkaz, že vývoj dalších Mortisů se přesouvá na nové místo, planetu označenou jen jako ,základna Algeon‘. Já měl opět jen na starost dodávky zásob. Mortisové se sice vyvíjí pomocí organických metod, ale potřebují spoustu věcí – hlavně živiny, chemikálie, ale i spoustu běžných věcí jako hadice, antigravitační držáky. Vypěstovat organickou vesmírnou loď není zase tak snadné, i když jakmile je výzkum dokončen, je to jednodušší. Ale připravit prostředí pro pěstování lodí není snadné a pochopil jsem, že Julianne nebyla pro masovou výrobu nejvhodnější svět. Základna Algeon má být vhodnější. A jako logistik jsem si všiml jedné podstatné věci.“

Odmlčel se. Vivian nevěděl, proč ten člověk dělá tyhle dramatické odmlky, ale on opravdu čekal, až ho vyšetřovatel vybídne, aby pokračoval.

„A o jakou podstatnou věc šlo?“ zeptal se vyšetřovatel nakonec.

„Objednávka potřebného materiálu – veškerého potřebného materiálu – pro Algeon je dvacetkrát větší, než bylo pro Julianne.“

Ne každému došlo, co to číslo znamená, a tak Yost pokračoval.

„V první várce na Julianne se vypěstovalo něco přes sto organických lodí Mortisů. Většina se nasadila pro útok na Simeral. Ve druhé várce se kvůli problémům na Julianne a zvýšené potřebě na produkci jak vesmírných střel Mortisů, tak pozemních jednotek, vypěstovalo jen padesát lodí. Ty byly přičleněny ke Druhé flotile a každým dnem by měly zahájit nálety na Sinaj.“

„Tím chcete říct, že Kasimir se chystá na invazi na Sinaj?“ zeptal se vyšetřovatel.

„Invaze se chystá, ale zatím pro ni není logistické zajištění.“ Yost se usmál. „My logistici víme, že válku rozhodují zásobovací trasy a rychlost, s jakou nahrazujete ztráty, ne geniální taktiky. Pochopil jsem, že císař chce používat Mortisy jako snadno nahraditelné jednotky, které budou nalétat na Sinaj, demoralizují obyvatele a budou opotřebovávat místní flotilu. Podobně jako Sinaj demoralizoval nálet titána Napoleona.“

Ten Sinajce spíš rozzuřil k nepříčetnosti, pomyslela si Vivian.

„Ale abych se vrátil k původní poznámce,“ řekl Yost, „logistický objem pro Algeon vzrostl dvacetkrát. Na Algeonu se samozřejmě pěstují i běžné pozemní jednotky a hlavně vesmírné stíhačko-střely pro válečné lodě Mortisů, ale já poznám, které vybavení slouží k produkci velkých lodí a které pro pterony, mastodonty, stíhačko-střely a jinou havěť. Takže abych to shrnul, očekává se dvacetkrát větší produkce vesmírných lodí než v první várce, kde jich bylo něco přes sto. A ty lodě mají být hotové do půl roku, maximálně do osmi měsíců.“

Další dramatická odmlka.

„To znamená, že Kasimirské císařství za osm měsíců bude moci vyslat na nepřítele – tedy na vás – přes dva tisíce vesmírných lodí Mortisů.“

V místnosti panovalo ticho, Vivian tuhle novinu už slyšela cestou na palubě Stalwartu, stejně jako to slyšel kapitán Kowalski, ale pro ostatní přítomné to byla novinka. A nikomu se ta představa nelíbila.

„Víte, kde se ta základna Algeon nachází?“ zeptal se vyšetřovatel nakonec.

Yost zavrtěl hlavou. „Ne, je to přísně tajné a zásobovací lodě musí projít přísnou procedurou. Ale vyřizuje to logistické centrum na Basilice, tak jsem se o tom dozvěděl.“

„Proč na Basilice?“

„Je to nejodstrkovanější a nejřidčeji osídlená planeta v Kasimirském císařství. Je to tudíž nenápadné místo.“

„Tušíte, jakou procedurou prochází ty zásobovací lodě?“

„Basilika sice nemá tak velký objem dopravy, jako jiné světy císařství, ale i tak tam přilétá a odlétá spousta nákladních lodí. Zásoby pro vývoj Mortisů se dopraví z planety na jeden z velkých přepravních trajektů na oběžné dráze. Ten odcestuje na kraj soustavy, kde se na něj nalodí posádka z Kasimirského loďstva – ze speciálního oddělení, které spadá pod Direktorát a ne pod úřad velkoadmirála – a potom se civilní posádka vylodí. Trajekt dopraví zásoby na základnu Algeon, vrátí se, nová posádka vymaže záznamy o cestě z lodních počítačů a zase se vylodí.

A příště je to jiný trajekt.

Víc nevím. I tohle je víc informací, než bych na své pozici měl vědět, a jen jsem to ukradl z kanceláře velitele logistického sboru na Basilice, než jsem se vypravil na Beveren.“

„Ještě jednu otázku,“ řekl vyšetřovatel a Vivian si všimla, že Lynn a její dva kolegové psychologičtí analytici zpozorněli. Tušili, co to bude za otázku a že u ní bude Yostova reakce nejdůležitější.

„Proč? Proč jste se rozhodl zběhnout?“

Yost chvíli mlčel a potom se pousmál. „Mohl bych vám říct, že Mortisové mě děsí a považuji je za hrozbu pro celé lidstvo, a tak jsem se rozhodl pro humanitární krok a pomoct vám je zastavit, ale vy byste mi nevěřili, že ne? Každý musí mít osobní důvod.“ Usmál se na Lynn a její dva kolegy. „To jistě vědí i vaši analytici. A máte pravdu, Mortisové jsou sice hrozba, ale to samo o sobě mě ke zběhnutí nedohnalo. To byl císařův zátah proti jedenáctníkům.“

Vivian se podívala do svých záznamů. jedenáctníci byli protestní skupina na planetě Basilika, která se hlásila k prvotní ústavě této kolonie, jež byla založena jedenáctého března roku 2411, proto jedenáctníci. Ústava zaručovala kolonii nezávislost na centrální vládě Kasimiru. Tehdy to byla ještě Kasimirská federace a původní kolonisté z Kasimiru odešli kvůli nějakým náboženským problémům – Vivianiny záznamy to dále nespecifikovaly – a chtěli být nezávislí. Basilice se ale hospodářsky nedařilo a rozvinutější korporace z federace si je k sobě záhy připoutaly ekonomicky. Ani o dvě stě let později to Basiliku nenechali zapomenout a Kasimiřané často nahlíželi na Basiliku v lepším případě jako na takové „problémové dítě“, v horším případě viděli její obyvatele jako druhořadé občany. Za císařství se mnohé změnilo, císař Drakos I. dokonce jmenoval nejvyšším velitelem loďstva velkoadmirála Neufelda, což byl rodák z Basiliky. Ale staré křivdy se těžko zapomínaly a hnutí jedenáctníků si chtělo na císařství vynutit větší autonomii. Před rokem jedenáctníci vyšli do ulic. Tou dobou se chystal útok na Simeral a planetární místokrál – pocházející z Kasimiru – to označil za podrývání válečného úsilí a nechal své mariňáky do davu střílet.

„Myslíte ten zátah proti jedenáctníkům z 8. 6. loňského roku?“ zeptal se vyšetřovatel.

„Ano, myslím ten, kde zahynulo osmdesát šest lidí pod děly císařských vznášedel za to, že házeli kameny. Včetně mé sestřenice a bratrance. Ale ani to není můj jediný důvod, i když to mě nejspíš popostrčilo. Jsem rodák z Basiliky a myslím, že už je dávno na čase, abychom byli zase nezávislí, jak se píše v naší zakládací listině. Já jsem také jedenáctník.“

„Takže to děláte, aby vaše planeta dostala nezávislost?“ zeptal se vyšetřovatel.

„Taky. A taky to dělám proto, že myslím, že vláda na Kasimiru by měla ochutnat trochu své vlastní medicíny.“

 

******

 

„Tak co, Lynn?“ zeptala se Vivian, když Yosta odvedli a důstojníci se jeden po druhém začali trousit z místnosti.

Lynn Lybaerová si promnula unavené oči. Vypadala jinak, než když ji Vivian viděla naposledy. Její blond vlasy teď měly mnohem tmavší odstín. Stejně tak její oči byly o něco chmurnější. Lynn viděla po boku admirála Tylera zkázu celé Domovské flotily, než padla do kasimirského zajetí, a to ji asi změnilo. „Jedna věc je jistá: mluví pravdu. Rozhodně o svých motivacích.“

„Jsi si jistá? On působí – alespoň pro mě – hrozně vypočítavě.“

„Právě. Kdyby to byl nastrčený zvěd a měl nám vnutit falešné informace, byl by konzistentnější. Tenhle člověk se sice chce pomstít za své příbuzné, ale zároveň chce dovést svůj svět k nezávislosti a zároveň se chce vlastně pomstít celému císařství a zároveň asi trochu vidí Mortisy jako hrozbu pro lidstvo. Myslím, že ani sám neví, proč vlastně zběhl. U každého je to vždycky spousta faktorů, málokdy jedna konkrétní věc, ta ho jen může popostrčit – jako jeho nejspíš popostrčil masakr jedenáctníků.“

Obě ženy následovaly skupinu na chodbu a Vivian se rozhodla změnit téma.

„A jak se vám líbí tahle funkce?“

Lynn pokrčila rameny. „Personální oddělení mě ujistilo, že to je dočasné. Jsem sice ráda, že jsem byla první, kdo si na akademii vybral jako volitelný předmět psychologickou analýzu, ale pořád se považuji víc za taktického důstojníka. Oba moji podřízení u výslechu jsou v analýze lepší než já. Mnohem lepší. Ale to jim proboha neříkejte, kapitáne!“

Vivian se zasmála. „Dobře, nebudu.“

„Nechcete se večer stavit na skleničku? Od chvíle, co jsme spolu sloužily na Rangeru, jsem vás moc neviděla. O vašem putování skrz Kolonizovaný prostor s admirálem Sunem nevím prakticky nic.“

Vivian pomalu zavrtěla hlavou. Vzpomněla si na dnešní večer a věděla, co ji čeká – a s kým jí to čeká. Také dobře věděla, že zítra ráno má další brífink u velkoadmirála Basila a dnešní večer může být na nějakou dobu poslední.

„Díky, Lynn, ale dnes už mám plány. A musím se na ně vypravit hned po debrífinku.“

S hlavním vyšetřovatelem skončí nejspíš do deseti minut, bude chtít jen vědět její postřehy o Yostovi, a tam Vivian stejně jen zopakuje to, co už napsala do zprávy. Potom se vypraví do nitra stanice Ithaka, do civilní sekce. Komandér Sinha jí řekla o jednom zajímavém obchodě, který vede emigrant z planety Hiwa-ai a který by se jí mohl zamlouvat. Vivian chtěla večer Freda překvapit a usoudila, že skoro vždycky jeden druhého potkávají v uniformě. Bylo na čase to změnit.

Usmála se.