Bitva o Sinaj – snippet 7

Podporučík Monica Bentamorová sledovala magnetický vlek, jak přitahuje admirálův raketoplán z vnějšího hangáru, a jak tak stála v řadě nastoupených důstojníků, uvědomovala si, že se pořád nemůže smířit s tím, že je z ní oficír. Ve dvaašedesáti byla stará i na roli staršího poddůstojníka, ale nelíbilo se jí, že musí vyměnit ty krásné fialové našité ševrony za stříbrné pecky u krku. Nikdy nechápala, kde se vzala kulturní zvyklost, že čím víc u sebe máte zlatého a stříbrného smetí, tím jste důležitější.

Jenže admirál Tarziniová jí jasně naznačila, že si zvykla na Bentamorovou jako na svou pobočnici, a když jí bylo taktně naznačeno, že přestože kapitánův pobočník bývá poddůstojník, kdokoliv od kontradmirála výš musí už mít za podržtažku důstojníka, Justina Tarzinová nad tím jen pokrčila rameny a udělila Bentamorové povýšení v poli.

Bentamorová se snažila namítat, že takhle se to nedělá, ale v exilové flotile, kde byli všichni psanci, se to podle všeho právě takhle dělalo.

„PÓ-zor!“ zahulákal velící poddůstojník, archaicky přezdívaný bocman, a nastoupené řady důstojníků, mariňáků a astronautů se postavily do pozoru, jak admirál Tarzinová vystoupila z raketoplánu.

„Vítám vás na palubě Apolla, admirále,“ řekla kapitán Shaana Oldorfová-Svenská a Bentamorová postřehla drobný úsměv na jinak kamenné tváři Tarziniové. Obě ženy byly kamarádky ještě z akademie, co Bentamorová pochopila. Nemluvě o tom, že Oldorfová-Svenská byla první důstojnice, která se dopustila vzpoury, když se s admirálem Maxwellem rozhodla zběhnout.

Všechno se to vrací k tomu, že jsme skupina psanců, pomyslela si s úsměvem. A já už jsem dvojnásobný psanec, nejdřív útěk z Kasimiru, potom z Ballingtonu. Snad se z toho nestane hobby.

„Děkuji, kapitáne,“ řekla Tarzinová. „Tímto dnem, 12. 2. 2678, přebírám Apollo jako svou vlajkovou loď.“

„Madam, Apollo je tímto vaší vlajkovou lodí.“

 

******

 

„Je něco nového, Monico?“ zeptala se Justina, když si v admirálské kajutě rozepínala blůzu uniformy. Byla ráda, že pro převzetí vlajkové lodi nemusela mít slavnostní uniformu. Ballingtonská admiralita vymyslela nové slavnostní uniformy několik měsíců před vzpourou. Justina měla pořád za to, že by je Savaleri měl z moci svého úřadu kancléře v exilu zrušit.

„Něco je nového, madam, a myslím, že se nemusíte ještě svlékat z uniformy. Máme zprávu ze stanice Ithaka. Od admirála Tylera.“

Justina se zarazila a potom pokrčila rameny. „Co chce?“

„Žádá vás, abyste se s ním sešla na stanici v jeho kanceláři.“

„A to nemůže počkat? Právě jsem přiletěla a v sedm večer mám večeři pro všechny kapitány exilové flotily. Co může být tak důležitého, že to nemůže vyřídit přes komunikační kanál? Bože, ten chlap dokáže být otravný!“

„Vrátíme ho zpátky Kasimiřanům?“ nadhodila Bentamorová s úšklebkem.

Justina na starší ženu chvíli hleděla a potom se rozesmála. Bentamorová se začala taky smát. Bentamorová byla s ní, když zachraňovali Tylera z paluby bitevního křižníku Kasimir. Justina proti němu kdysi bojovala a dokonce ho dlouhá léta ze srdce nenáviděla, ale po Tristanu se mezi nimi objevil jakýsi prapodivný respekt. Tyler ji pořád dokázal neuvěřitelně vytáčet, ale nehodlala ho nechat napospas Kasíkům.

Justina přistoupila k malému baru, který byl součástí admirálské kajuty, a nalila si z karafy, kterou tam nechal stevard, skleničku oranžové tekutiny a potom se napila. Ovoce, ze kterého se ten džus dělal, se jmenovalo bor a pocházelo z měsíce Porter a jako jedno z mála je mohl člověk jíst bez jakékoliv úpravy. Justině vzdáleně připomínalo mango.

Potom, co se Justina napila, přešla i se sklenkou k pohovce, zula si boty a natáhla se.

„Dobře, za jak dlouho by mě Tyler chtěl vidět?“

„To nechává na vás, jen mu musíte včas říct.“

Justina se podívala na hodinky. „Dobře, řekněte mu, že dorazím v půl šesté.“

„Ano, madam.“

Snad to nebude mrhání časem.

 

******

 

„Admirál Tarziniová, pane.“

„Díky, Andy, ať jde dál.“

Tyler na počítači uložil a zavřel dokument o náhradní munici a zásobách pro Oddělení zvláštních operací, což byla jedna z mnoho administrativních maličkostí, které musel udělat, než zítra ráno odletí.

Teď dokument ale rád zavřel a vstal od stolu, aby podal ruku ženě, kterou Andy Orban uvedl do kanceláře.

„Vítejte, admirále.“

„Admirále Tylere,“ pozdravila ho Justina Tarziniová. „Musím uznat, že jste mě sem povolal poměrně narychlo.“

Její výraz byl téměř vlídný, iritace v jejím hlasu byla něco jako jejich soukromý vtip. Doby, kdy ho nenáviděla, byly pryč. Minulost nezmizela, oba si pořád pamatovali dobu, kdy proti sobě stáli v bitvě o Argonaut a kdy zahynul Justinin snoubenec, ale události několika posledních let oba změnily.

„To nebyl můj cíl, ale bohužel to jinak nešlo. Dáte si něco k pití?“

„Ne, děkuji.“

„Dobrá, tak se prosím posaďte.“ Pokynul jí k jednomu z křesel u malého kávového stolku a potom se podíval na Orbana. „To bude všechno, Andy, můžete jít.“

„Jistě, pane.“ Andy mrkl na Justinu a přikývl. „Admirále.“

Tylera napadlo, jestli jeho pobočník slyšel nějaké historky o něm a Tarziniové. Nejspíš ano. Byla to jedna z těch historek „nenávist až za hrob“, které se dobře vyprávěly a neměly moc společného s realitou.

Posadil se do křesla naproti Tarziniové. „Jak jsem říkal, omlouvám se, že jsem vás sem pozval takhle narychlo, ale admirál – tedy vlastně velkoadmirál – Basil přivezl nové zprávy a některé se týkají vás a z různých důvodů usoudil, že bude lepší, když vás s tím seznámím já.“

Justina se opřela a její hnědé oči se do Tylera zabodly jako dvě obzvláště zvědavé svítilny. „Dobře, admirále Tylere, tohle mě zaujalo. Tak prosím.“

„Ve stručnosti: Zítra odlétám na Sinaj převzít velení Stanice Sinaj – teď se jí akorát bude říkat Čtvrtá útočná flotila. Nevím, kdo mě nahradí v Oddělení zvláštních operací, nicméně vaše flotila v exilu bude převelena ke Čtvrté flotile.“

Justina na sobě nedala nic znát, ale Tyler viděl, jak okamžitě zpozorněla. Po měsících strávených tady u Ithaky bude její exilová flotila konečně nasazena. A bylo jasné, že aliance by ji nenasadila, kdyby jim nevěřila.

„Odplujete za deset dní spolu s 39. operační skupinou a 42. operační skupinou. 10. operační skupina se teprve znovu zformuje, šest z jejích sedmi lodí opustí dok teprve v půlce příštího týdne. Ale pochopil jsem, že admirál Likert si dal za osobní cíl vyplout ve stejnou chvíli jako vy, i když nevím, jestli se mu to povede.“

Justina mlčela a Tyler si uměl představit, co se jí honí hlavou. Pousmál se. „Předpokládám, že vám nebude vadit sloužit pod mým velením.“

„Ne… mně ne.“ Justina pokrčila rameny. „Ne všichni Ballingtoňani v exilové flotile jsou z vás nadšeni, admirále. Ale všichni se přihlásili dobrovolně a pan poslanec… tedy vlastně pan kancléř v exilu Savaleri uzavřel dohodu s vaším prezidentem Kuritou, že exilová flotila spadá do jednotného řetězce velení Obranné aliance. Čili se s tím budou muset smířit.“

„A vy?“

Justina se pousmála. „Jste pořád parchant, ale jsem ráda, že vás mám na své straně.“

Další soukromý vtip.

„A nebude vadit vaším admirálům, že slouží pod Ballingtoňankou? Pro tu cestu budou muset být pod mým velením.“

„To už vůbec ne, to mi věřte. Znám Spaldinga, Feliera i Likerta.“

„A proč neletíte s posilami i vy?“

„Velkoadmirál Basil mě chce na Sinaji co nejdřív, takže zítra letím s Andym nadsvětelným raketoplánem.“

„A zbytek štábu necháváte tady?“

„No… vlastně zbytek štábu nemám.“

Justina pozvedla obočí a Tyler pokrčil rameny.

„Říká se, že na frontě se mění situace každým okamžikem, ale ve štábu evidentně taky. Můj náčelník štábu byl už zmíněný Jean Feliero, který byl dnes povýšen na kontradmirála a zítra převezme velení 42. operační skupiny. Můj zpravodajský důstojník zůstane tady v oddělení rozvědky loďstva a moje operační důstojnice kapitán Evansová se teď vrací z mise a byla vyžádána pro speciální operaci od AMS.“

„AMS?“ Teď bylo jasné, jak je Justina překvapená. AMS neboli Agentura pro mimozemské styky byla po dlouhou dobu hlavní – a jediná – mezinárodní organizace pro komunikaci s mimozemšťany jménem celého lidstva. Lidé v sektoru Hirano měli pravidelné styky hlavně s Finraty a Nargany. Kromě toho válčili s Huny a během této války bojovali s Mortisy.

A právě hmyzí Mortisové byli důvodem, proč byla nyní AMS v úpadku. Členství v AMS bylo dlouho považováno za jakýsi politický celibát. Jenže to skončilo, když doktor Antal Duncan, jeden z členů AMS, zradil svou přísahu a začal Kasimiru pomáhat s genetickou úpravou a šlechtěním Mortisů, aby se staly bojovým druhem. Hordy Mortisů se pak během války staly noční můrou každého mariňáka a organické vesmírné lodě Mortisů byly stejnou hrozbou jako bitevní křižník.

AMS pomalu začala přecházet na stranu Obranné aliance, ale svou funkci už tak jako tak neplnila. Obchod s Nargany a jejich léčivými chaluhami teď stejně provozoval každý stát sám. Poslední důležitý čin AMS byl, že zveřejnila své informace o Teradonech, mimozemšťanech, kteří před lety nad domovskou planetou Mortisů zničili kasimirský bitevní křižník.

„Ano, AMS. I když se to nezdá, pořád jsou trochu užiteční.“

„A čím?“

„To, co vám nyní řeknu, je stále tajná informace, donedávna známá pouze několika důstojníkům v nejužším kruhu na Astonské admiralitě a v kabinetu. Ale prezident Kurito rozhodl, že se o tom musí dozvědět i nejvyšší političtí představitelé a vojenští velitelé všech členů Obranné aliance. Čili i vy.“

Justina se opřela a přikývla. „Chápu.“

„Dobře. Teradoni nás kontaktovali něco málo před rokem. Jejich velvyslanec sledoval vývoj v sektoru Hirano už nějakou dobu a je znepokojený z toho, jak Kasimir využívá Mortisy. Podle něj si Kasimiřané neuvědomují, jaká jsou Mortisové hrozba, a Teradoni proti nim kdysi hodně dávno vedli dlouhou válku. Potom je porazili a nechali na planetě Triplex. V každém případě nám Teradoni nemohli pomoci přímo, ale jejich vyslanec nám nabídl odbytiště pro naše zboží, dokud se průmysl nepřetvoří na válečnou výrobu. Také nám nabízel jiné věci, jako rychlovýrobní zařízení, které nám umožní postavit lodě mnohem rychleji oproti normálu. Ale to není tak jednoduché. Respektive to není rozhodnutí, které může udělat sám. A tak přichází ke slovu kapitán Evansová…“

 

4.

„… a tak přicházíte ke slovu vy, kapitáne Evansová.“

Vivian seděla a snažila se nedat najevo ten absolutně surreálný pocit. Stalwart zakotvil u stanice teprve před hodinou. Zběha Bernarda Yosta se hned ujali lidé z rozvědky a Vivian zjistila, že admirál Tyler byl převelen na Sinaj a ona sama byla odvolána z funkce jeho operačního důstojníka. O minutu později se dozvěděla, že se má dostavit do kanceláře admirála Basila a že před pěti minutami bylo pozdě.

A tady ji admirál – tedy vlastně velkoadmirál – Basil vysvětlil, že ji AMS chce na misi do prostoru Teradonů.

„A jak přesně já souvisím s tím, že velvyslanec Teradonů nemůže rozhodnout o tom, že nám dodá technologie, pane?“

Basil si vrazil do úst párátko. „Je to složitější, kapitáne, ale povedete… asi tomu můžeme říkat diplomatická mise. Velvyslanec Teradonů – Tral Zon Shan – nám vysvětlil, že jeho nadřízení nám odmítli jen tak předat technologie, pokud s nimi nevyjednáme náležité podmínky. A nejde o žádné vyjednávání u kulatého stolu, to rozhodně ne. Národ, do kterého Tral Zon Shan patří – jmenuje se Modrý národ, z nějakého důvodu se teradonské státní útvary jmenují podle barev – chce ukázku naší dobré vůle, než nám pomůže. A možná i dobrá vůle je špatné slovo. Chtějí prostě vidět, že dokážeme jejich technologii použít a že máme proti Kasimiru – a Mortisům – nějakou šanci.“

„A proč nám rovnou nepomohou vojensky, pane? Podle těch zpráv jedna jejich loď zničila kasimirský bitevní křižník třídy Herakles.“

„To ano, ale pochopil jsem, že Teradoni zase těch lodí nemají moc a mezi některými jejich národy panuje napětí – Teradoni jsou ještě více národnostně rozdělení než my. Možná spolu i válčí. Modrý národ si sice uvědomuje, že Mortisové jsou hrozba a že se mohou Kasimiřanům vymknout kontrole, ale rozhodně to pro ně není akutní hrozba. Takže nám pomohou ekonomicky a technologickými balíčky. Pokud je přesvědčíme. A my je potřebujeme přesvědčit.

Vím, že záškodnické operace, které jste plánovala pro admirála Tylera, mají úspěch, ale to je jen oddalovací taktika. Pokud nevyrovnáme naše čísla, prohrajeme válku. Jen čert ví, kolik Kasimiřané pěstují těch organických mortisích lodí. A nám trvá přes rok postavit bitevní křižník. Úplně upřímně, kapitáne, ty rychlovýrobníky, které nám slibují Teradoni, mohou znamenat rozdíl mezi vítězstvím a porážkou. Doslova.“

Díky, a to už jsem se začínala uklidňovat, pomyslela si Vivian.