Bitva o Sinaj – snippet 6

„To se mi nelíbí, Leone,“ řekl Tyler. „Znám Henrika Falkbergeta. Krucinál, už na akademii jsme spolu byli ve stejném basketbalovém družstvu! Pochybuju, že by někdo s dostupnými informacemi naložil líp než on!“

„Na tom nakonec nezáleží, Seane. Rozhodnutí padlo na vyšší úrovni. Ale lhal bych, kdybych řekl, že po tomhle fiasku bych ho nevyměnil sám. Vím, že za to nemohl, ale měl to na starosti a z celé Ramly je kráter. V takových situacích je odvolání na místě. To nejlepší, co pro něj můžu udělat, je, že to v papírování zavedeme jako běžné přeložení, ne jako odvolání z funkce. Ale prostě v takové situaci musí skončit.

Což mě přivádí k další důležité věci. Hodně lidí v kongresu pořád nemůže překousnout, že tady stojíš v čele zvláštních operací potom, co jsi de facto prohrál bitvu o Simeral.“

„Já myslel, že jsem ji prohrál i de iure.“

Basil se tvářil, že chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslel. Pomalu se nadechl a znovu si do pusy vrazil párátko. „Prostě a jednoduše, tvůj veřejný image je ,ten, co ztratil Simeral‘. Je to nespravedlivé, je to hnus, ale je to tak. Politici tentokrát vychází z obecné nálady a je to prostě realita, i když nespravedlivá.“

Basil neříkal nic nového. Stanice Ithaka byla ještě teď plná uprchlíků, několik celých palub bylo zaplněno lidmi, kteří uprchli ze Simeralu jen s šaty, co měli na sobě. Leželi na zemi na matracích a několik měsíců jedli jen nouzové dávky. V utečeneckých táborech na Porteru to bylo ještě horší, hlavně v zimních měsících. Ithaka měla alespoň pořád stejnou atmosféru a povětrnostní podmínky.

Tyler už několikrát procházel těmito oblastmi, pamatoval si, jak k němu přiskočila žena a se slzami v očích se ho ptala, kde bylo loďstvo, když Kasimiřané začali odstřelovat povrch Simeralu. Kde bylo loďstvo, když jedna řízená střela zabila jejího syna. Ona se svou dcerou utekla a potom Tylerovi vykládala, že kvůli němu a dalším jemu podobným přišla už o obě děti. Za ženou stála její dcera, které bylo sotva osmnáct a tiše matce oznámila, že o ni nepřišla. Ale z pohledu matky o ni přišla také. Tyler se potom dozvěděl, že dcera ten den odlétala na Porter do tábora Frazer, kam se dobrovolně přihlásila. To nebylo zařízení pro uprchlíky, šlo o výcvikový tábor pro Astonskou vesmírnou pěchotu.

Při jeho druhé návštěvě se ho pokusilo několik lidí zmlátit. Místní ostraha jim v tom zabránila a Tyler si říkal, že je měli nechat. Když viděl to utrpení a beznaděj kolem sebe, přál si, aby ho zmlátili. On měl tyhle lidi chránit!

„Já to chápu, Leone,“ řekl pomalu. „Jestli mě chceš odvolat, tak to pochopím.“

„Nechci, Seane, ale musím. Stejně jako jsem musel, když jsi si před prezidentem Petersenem pustil hubu na špacír a oni trvali na tom, abych tě vyhodil z admirality.“

„Tentokrát jsou pro to alespoň lepší důvody. Jenom mě proboha nech něco dělat. I kdybych měl analyzovat data nebo tak.“

Basil se ušklíbl. „To by bylo trochu plýtvání – i já si jsem vědom tvých schopností, i když jsme se poznali tak, že jsi mě praštil.“

„To není pravda, poznali jsme se tak, že jsi mluvil o přirozené nadřazenosti vás pilotů. Až potom jsem tě praštil.“

„Nicméně, jsem si vědom tvých schopností, ale prostě kabinet ani kongres tě nechtějí takhle blízko u centra dění, když jsou tyhle operace naše hlavní ofenzivní tažení.“

„Takže mě uklidíš někam, kde mě nebude tolik vidět? Leone, já už dostal padáka dřív, můžeš mluvit na rovinu.“

Basil pozvedl obočí. „Opravdu to chceš na rovinu?“

„Ano, na rovinu.“

„Tak dobře.“ Otevřel cestovní kufřík a vytáhl bílý list papíru. „Tady jsou tvé oficiální rozkazy, které jsme pro tebe připravili cestou. Jsou docela stručné. Tak si je přečti sám.“

Tyler vzal papír a pozvedl obočí. Kromě hlavičky, jména adresáta a podpisu tam byla jen jedna věta:

„Poletíte na Sinaj a s okamžitou platností převezmete velení Čtvrté útočné flotily a všech spojeneckých jednotek v oblasti.“

Podíval se na Basila. „Cože?“

„Chtěl jsi to na rovinu.“

„Jak k tomu došlo?“

„Jednoduše – a hodně senátorů z toho málem dostalo psotník. Rozhodnutí o tvém odvolání padlo. Stejně jako o odvolání Henrika Falkbergeta. Potom prezident Kurito pozval na jednání kabinetu sinajského velvyslance a zeptal se ho, koho by nejraději viděl na místě Falkbergeta. Sinajec ani nezaváhal a řekl tvoje jméno.“

„Cože?“

„Sinajci si nejspíš pořád myslí, že chodíš po vodě, potom, co jsi zachránil ten jejich konvoj před Huny.“

„Ježíši, takhle horkej brambor jsem ještě nedostal. Situace na Sinaji se zhoršuje, podle zpráv rozvědky a Henrika Falkbergeta se Kasíci snaží narušit morálku tím, že provádí sebevražedné útoky za pomoci Mortisů. Tím, že si je pěstují, tak si jich můžou dovolit hodně ztratit.“

„Já vím, proto musíš odletět hned zítra.“

„Ale kapitán Evansová a Yost přiletí až…“

„Budeme ho muset vyslechnout bez tebe. Tobě pošlu všechny důležité informace a Yosta pošlu za tebou hned potom. Ať už o Mortisech ví cokoliv, určitě se to bude hodit i tobě.“

„A Vivian… tedy kapitán Evansová?“

„Tu musím odvolat z tvého štábu. Promiň, Seane, ale rozkaz shora. Máme pro ni jinou práci.“

„Jinou práci?“

„Ano, to je další důležitá věc. Jmenuje se to Expedice Perry, ale o tom ti zatím nesmím říct. Ještě k Sinaji: kromě tebe tam pošleme ještě posily, ale ty musíš letět rychle, takže tě posadím na přepravní raketoplán.“

Rychlost letu lodí mimoprostorovým oknem byla nepřímo úměrná jejich velikosti. Cestu, která trvala bitevnímu křižníku dva týdny, zvládl lehký křižník za týden a fregata za tři dny. Malé nadsvětelné raketoplány pro mezihvězdné lety měli pouhých třicet metrů a nebyly moc pohodlné, ale dokázaly letět ještě pětkrát rychleji než fregata.

„U Sinaje teď máme třicet pět našich bitevních křižníků a dvaadvacet sinajských. Alespoň podle posledních zpráv.“

„A čím to posílíme?“

„Sinaj si nemůžeme dovolit ztratit, takže vyškrábnu všechno, co si můžu dovolit poslat. Za Astonskou unii pošlu zbytek operační skupiny kontradmirála Spaldinga se čtyřmi zbývajícími bitevními křižníky třídy Warspite-B. Jean Feliero byl povýšen taky na kontradmirála a přidělím mu skupinu osmi bitevních křižníků s doprovodem – jsou to samé staré lodě, sedm třídy Repulse a jen jedna třídy Dauntless, ale jsou tady a jsou připraveny hned vyrazit.

Za týden definitivně opustí loděnice šest nových bitevních křižníků třídy Warspite a ty přidám k poslední lodi kontradmirála Likerta, kde utvoří další skupinu. To jsou tři nové operační skupiny. Ale to je všechno. Žádné další lodě už poskytnout nemůžeme, jinak bychom odkryli Porter nebo Harunu. A to si nemůžeme dovolit.

Po tom kasimirské nájezdu na Harunu před dvěma měsíci se toho v kongresu bojí víc než kdy jindy. Musíme počkat alespoň další půlrok, než budou k dispozici první bitevní křižníky třídy Warspite. A první Liberatory budou nejdřív za rok. A to až podle toho, jak dopadne jednání s Teradony.“

Teradoni byli rasa mimozemšťanů, která v minulosti bojovala s Mortisy a která nabídla neoficiální – a nevojenskou – pomoc Obranné alianci. Jenže vyjednávání s mimozemšťany bylo často složitější než s politiky.

Tyler už se chtěl zeptat na detaily stran Teradonů, když ho něco zarazilo.

„Říkal jsi, že ty posily pošleš za Astonskou unii? Co to znamená? My máme ještě něco, co nepošleme za Astonskou unii?“

Leon Basil se usmál a opět odložil párátko. „Ano, na Sinaj se vypraví i Ballingtonská flotila v exilu. Povede ji tvoje oblíbenkyně Justina Tarziniová.“

Tyler si schoval hlavu do dlaní a Basilův úsměv se rozšířil.

 

******

 

„Dobře, se o ni starejte, Justino.“

„Buďte bez obav, Justino, bude v dobrých rukách.“

„Dokud bude u kormidla Justina, tak se nemám čeho bát.“

„To jsem ráda, Justino.“

Admirál Justina Tarziniová se usmála v hangáru na svou nástupkyni, kapitána Justinu Navarrovou. Normálně bylo nemyslitelné, aby kapitán oslovoval admirála křestním jménem, pokud to nebyli blízcí přátelé a nebylo to v soukromí. Ale mezi Justinou Tarziniovou a Navarrovou to od jejich zběhnutí z Ballingtonského společenství byl jakýsi soukromý vtip, vzhledem k tomu, že se jmenovaly stejně.

Navíc obě ženy nebyly tak odlišné. Justina Tarziniová byla o pár centimetrů větší než Navarrová a své černé vlasy měla skoro až k pasu a spletené do copu, ale Navarrová měla také černé vlasy, byť sestřižené nakrátko, a obě ženy měly olivově hnědou pokožku a jasně hnědé oči. Mezi členy posádky bitevního křižníku Saturn to ještě před zběhnutím bylo zdrojem mnoha vtípků, že obě Justiny jsou dvojčata a každou noc si prohazují role. Potom, co se posádka Saturnu přidala ke vzpouře admirála Maxwella a uprchla k Obranné alianci, aby mohla bojovat proti Kasimiru, se celá posádka ještě více stmelila a bylo to znát i na jisté neformálnosti. Proto Navarrová i v hangáru před nastoupenou čestnou stráží oslovila Justinu Tarziniovou křestním jménem.

Člověk by netušil, jak lidi dá dohromady, když se z nich stanou psanci v očích vlastní vlády. Navzdory faktu, že ta vláda je zkorumpovaná a vedená kancléřkou, která nechává zmizet své politické odpůrce.

Justina tuhle posádku nerada opouštěla, ale nešlo to jinak. Admirál Joshua Maxwell sice zachránil politického vůdce odboje Antonia Savaleriho a inspiroval spoustu loajálních důstojníků Ballingtonského loďstva, aby se k němu přidali a založili s ním flotilu v exilu, ale sám zahynul. Justina byla nejvyšším kapitánem v exilové vládě a hlavně – jak jí Savaleri několikrát zdůraznil – je mezi Ballingtoňany symbolem. Obstála zkouškou ohněm v tristanské občanské válce i v bitvě o Argonaut a Ballingtoňané na všech lodích v exilové flotile ji vnímali jako symbol hrdinství.

Navíc fakt, že se rozhodla sama za sebe jít a zachránit admirála Tylera – svého bývalého nepřítele – z kasimirského zajetí, jí hodně přilepšil i u Astoňanů. Sečteno a podtrženo to byly důvody, proč ji Savaleri jmenoval admirálem a velitelem Ballingtonské flotily v exilu.

Donedávna to byla jen papírová funkce, protože většina lodí v exilové flotile byla poškozená. Ale teď se na stanici Albatros dokončily poslední opravy Saturnu a několika dalších těžce poškozených plavidel, takže už flotila mohla být označená za bojeschopnou. Zároveň z Ballingtonu zběhly další lodě. Justina Tarzinová se tak musela stát vlajkovým důstojníkem i v praxi a nejenom na papíře. Jenže Saturn nikdy nebyl konstruován jako vlajková loď. Bohužel.

Jen asi každý čtvrtý bitevní křižník měl vlajkové operační centru určené pro admirála a jeho štáb. Vzhledem k tomu, že admirál obvykle velel operační skupině o šesti až osmi bitevních křižnících, tak to většinou stačilo. Jakémukoliv menšímu odřadu velel pouze služebně nejstarší kapitán. Podobně to mělo nastaveno i Astonské nebo i Kasimirské loďstvo, i když válečné ztráty a obecně válečná situace občas nutila admiralitu tento postup přehodnotit.

„Hodně štěstí, admirále,“ řekla Navarrová, když se už ticho začalo protahovat, a podala Justině Tarziniové ruku.

„Díky, Justino,“ zopakovala Tarziniová jejich společné křestní jméno a potom se otočila k průlezu vedoucímu na palubu raketoplánu.

„Velící důstojnice BFE opouští palubu,“ ozvalo se z interkomu.

******

 

Jakmile se raketoplán vyhoupl magnetickým urychlovačem z vnějšího hangáru Saturnu, zamířil k dalšímu bitevnímu křižníku plujícímu opodál.

Laik by mezi těmi dvěma loděmi nenašel žádný rozdíl a i Justina musela uznat, že moc rozdílů nebylo. Žádné dvě lodě sice nebyly úplně stejné – a už vůbec ne lodě takhle velké – ale Saturn a Apollo byly obě dvě třídy Jupiter a obě z druhé vlny Jupiterů, do kterých byly zakomponovány změny vycházející ze zkušeností z bitvy u Argonautu.

V dálce na levoboku od Apolla byly ještě další dva bitevní křižníky třídy Jupiter v Justinině flotile – Vesta a Ceres. Dál Justina nedohlédla, ale věděla, že za nimi plulo ještě pět bitevních křižníků třídy ŠivaKalki, Sakti, Višnu, Haruman a Sita. Kolem plul doprovod lehkých křižníků třídy Thor a fregaty tříd F a D.

Jupitery byly trochu ojedinělá konstrukce, specifická pro Ballingtonské loďstvo. Loď byla menší než průměrný moderní bitevní křižník a uvezla pouhé čtyři perutě stíhaček oproti běžným osmi až devíti u jiných bitevníků. Výhodou však bylo větší nahuštění kiriového pancíře, lepší obrana a větší palebná síla. Jupitery byly konstruované tak, aby vydržely hodně zásahů a aby ještě víc zásahů rozdaly. Nedostatek stíhaček v jejich letové cloně měly kompenzovat lehké křižníky třídy Thor, na které se běžně vešly dvě perutě stíhaček oproti normální jedné. Navíc Jupitery v každé operační skupině doplňovaly i jejich současníci, bitevní křižníky třídy Šiva, které byly zkonstruované tradičněji a nesly osm perutí stíhaček.

Justina slyšela od jednoho historika přirovnání, že bitevní křižník z dnešní doby je kombinací bitevní lodi a letadlové lodi z éry námořnictev na předkosmické Zemi. Pokud toto přirovnání platilo, pak Jupiter měl určitě blíž k bitevní lodi a Šiva k letadlovce.

Proto byla ráda, že v exilové flotile měla obě třídy rovnoměrně. Budou se hodit.

To už se raketoplán začal blížit na přistání ve vnějším hangáru na pravoboku Apolla.