Bitva o Sinaj – snippet 4

„To je k vzteku, přiletíme skoro pozdě a oni ani nejsou u cíle!“ zavrčel pilot raketoplánu Panthele 1, zatímco sestupoval atmosférou Beverenu. „Oni si snad myslí, že na ně budeme čekat!“

„Co čekáš od blátošlapů?“ zamumlala vedle něj kopilotka.

 

******

 

Konečně dorazili ke dveřím 216.

Saul Kazir se neobtěžoval brát za kliku a jednoduše archaické dřevěné dveře vyrazil. Vpadl dovnitř s namířeným kulometem. Svobodník Manoko ho následovala a hned zaujala místo zády u zdi vedle dveří v předpisovém zajištění místnosti.

Třetí vstoupil Michael, zbytek družstva zajišťoval chodbu.

Uvnitř byla obyčejná kancelář a za stolem seděl vyšší muž s řídnoucími hnědými vlasy a obezřetným pohledem v modrých očích. Když Kazir v padl dovnitř, muž vyskočil ze židle a přiskočil s rukama nad hlavou ke zdi naproti dveřím. To byla ale reakce těla, v jeho očích byl klid, který Michaela překvapil.

Muž byl v kanceláři jediný a nejspíš i jediný v celém patře. Ostatní úředníci už dávno zmizeli do podzemního krytu – nebo cestou potkali Michaelovo družstvo a teď leželi omráčení na chodbě.

Na sobě měl černo-stříbrnou uniformu komandér-poručíka Kasimirského loďstva. Na pozemní základně takových moc nebylo, což byla poslední indicie, kterou Michael potřeboval. Tohle byl muž, kterého hledali.

Ale musel si to potvrdit.

„Nestřílejte! Nestřílejte!“

„Komandér-poručík Bernard Yost?“ zeptal se Michael klidně. Nepozvedl zbraň, nemusel, muže už měli na mušce Kazir i Manoko.

„A-ano,“ řekl muž, lehce se zaškobrtl, ale v očích měl pořád klid.

„V tom případě budete určitě vědět odpověď na otázku, jaký tanec máte při měsíčním světle nejraději.“

„Beveren nemá měsíc, ale kdyby měl, určitě bych si rád zatančil sambu,“ řekl Yost domluvené heslo.

„Tak to bychom měli,“ řekl Michael. Manoko namířila hlaveň pušky do země, Kazir však ne.

Yost si toho ale nevšímal a dál hleděl na Michaela. „Tímto formálně žádám Astonskou unii o politický azyl a jsem ochotný nabídnout své služby a hlavně informace o kasimirském projektu Mortisů a o jejich dalším využití.“

Michael viděl, jak se Kazirova zbraň lehce zachvěla, velký muž stěží potlačoval vztek. Mortisové vyhladili jeho svět a od začátku války zavařovali Obranné alianci. V Bitvě o Simeral organické lodě Mortisů prolomily astonskou obranu a stály Astoňany jejich hlavní planetu. Jakákoliv informace o Mortisech a o tom, jak je zastavit, měla pro celou Obrannou alianci cenu kiria26. Proto také velení rozhodlo poslat jednotku Commandos vyzvednout Yosta, i když hrozilo, že to bude past.

„Tímto přijímám vaši žádost o azyl jménem Obranné aliance,“ řekl Michael a Yost se zamračil.

„Jménem Obranné aliance? Vy nejste Astoňan… ne, určitě nejste, že? Máte zvláštní přízvuk.“

„Ne, jsem kapitán Michael Kowalski, velitel sekce C jednotky Commandos CS-8. Původně pocházím z Tarnówu.“

„A-aha.“ Yost se opět zarazil. Astonská unie byla nejsilnějším členem Obranné aliance a pro mnohé Kasimiřany byla téměř jediným opravdovým členem potom, co kasimirská vojska dobyla Michaelovu rodnou planetu Tarnów, Ballingtonské společenství vyhlásilo neutralitu a Sinaj se držela zuby nehty proti kasimirskému náporu. Kasimir sice dobyl dvě ze šesti planet Astonské unie, ale Sinaj byl stejně jako Tarnów státní útvar s jednou planetou. Pokud padne Sinaj, bude Astonská unie sama.

Yost tedy nebyl nadšený z toho, že ho přišel zachránit jeden z mála vojáků, který se dostal z Tarnówu ještě před kasimirskou okupací.

To mu radši nebudu říkat, odkud je Kazir. Nebo že dva moji velitelé čet jsou ze Sinaje a že tu mám další čtyři vojáky, kteří jsou z Ballingtonské flotily v exilu, kterou do Obranné aliance přitáhla Justina Tarziniová potom, co se vzepřela ballingtonské vládě.

„Rád bych tu s vámi řešil národnostní složení Obranné aliance, komandér-poručíku Yoste,“ řekl nakonec. „Ale bohužel musíme jít! Náš odvoz už čeká.“

Yost přikývl a následoval Michaela ze dveří. Kazir mu přitom věnoval výmluvný pohled, který sliboval, že pokud se Yost pokusí o jakýkoliv podraz, bude toho litovat. Velmi bolestivě a zároveň velmi krátce.

 

******

 

Starší seržant Decker stál přikrčený u okna nad hlavním nádvořím a na HUD displeji sledoval zelené tečky představující rozmístění vojáků Cuarónova družstva podél chodby. Měli dobrý výhled a budova měla tolik oken, že žádný sniper nemohl tušit, u kterého se kdo kryje, dokud Cuarónovi lidé nezahájí palbu. Zdi navíc byly vyztužené pancéřovou slitinou, a tak nešlo nikoho zaměřit ani pomocí tepelné signatury.

Decker stál u ramenou svobodníka Malconeho, který kulometem zajišťoval chodbu směrem k velínu. Svobodník Timorová stála trochu za ním s příručním granátometem. Další kulomet a granátomet pod dohledem Cuaróna jistil chodbu, ze které přijde tým kapitána Kowalského. Oba raketomety byly u oken.

Prozatím to bylo docela stabilní postavení, ale síla jednotek Commandos spočívala v pohyblivosti, to Decker dobře věděl. Kapitán Kowalski určitě také.

„Tady Orion velitel, máme balíček, opakuji, máme balíček! Vracíme se zpět!“

„Tady Orion jedna zástupce, rozumíme,“ ohlásil se Decker kódem zástupce velitele první čety. Kowalskému se to tedy povedlo, Decker měl vždycky pocit, že je docela chytrý… na důstojníka.

„Tady Panthele 1, k vaší pozici se blíží dvě – opakuji: dvě – atmosférické stíhačky!“ ozval se v Deckerových sluchátkách nový hlas.

„Tady Orion jedna zástupce, můžete je sestřelit?“

„Negativní, Orion jedna zástupce, budou nad vámi, než sestoupíme do atmosféry. Jsou u vás za třicet sekund!“

„Tady Orion jedna velitel,“ ozval se hlas nadporučíka Larse. „Deckere, dokážete je sestřelit? My už jsme moc daleko od základny, na cestě k naší zóně pro vyzvednutí. Můžeme se ale obrátit…“

„Tady Orion jedna zástupce, zůstaňte, kde jste, pane. Tohle musíme vyřídit sami,“ řekl Decker.

„Tady Orion velitel, Decker má pravdu, Larsi, nestihnete už zasáhnout. Kliďte se a my se o to postaráme!“

„Rozumím, Orion jedna rozumí,“ řekl Lars, ale nezdálo se, že by souhlasil.

Situace se musí komplikovat, že ano?

„Dobře. Hobbesi, Constanzová, připravte se!“ oslovil Cuarón oba raketometčíky. „Teď to bude na vás. Nestřílejte, dokud nebudete přesně vědět, kde jsou!“

Raketometčíci stáli přikrčení pod okny. Každý v ruce svíral novou hračku ze sinajské dílny. Byl to raketomet Adler & Zach M-136 „Punisher“, který byl schopný vypálit dvě rakety najednou a každou na jiný cíl. Decker původně dával přednost astonským zbraním, ale sinajská pozemní technika byla v mnoha ohledech lepší než astonská… a jednotky Commandos by měly mít to nejlepší.

„Zaměřte každý obě své rakety na jednu stíhačku,“ řekl Cuarón. „Potřebujeme střílet na jistotu!“

Po chvíli uslyšeli hučení antigravitační jednotky atmosférických stíhaček.

 

******

 

První, co pilot s volacím znakem Sligo viděl, byly dva záblesky z oken v prvním patře nad nádvořím základny. Záhy viděl dvě dvojice raket, jak letí přímo k němu a jeho partnerovi.

Jeho ruka sama trhla kniplem doleva a stíhačka se prudce přesunula za stroj jeho wingmana Gerta.

Dvojice raket zasáhla Gertův stroj a ten vzplál. O zlomek vteřiny později Gerta zasáhla také dvojice raket určená pro Sliga.

Celé se to událo ve zlomku sekundy a Sligovi se rozbušilo srdce. Nevěděl, že je schopen takové chladnokrevnosti, aby postavil svého wingmana mezi sebe a střely. Ale jeho wingman byl mrtvý tak jako tak… a tohle byla nejlepší šance na přežití.

Hořící vrak Gertova stroje se zřítil na nádvoří, Sligo odjistil ovládání raket a vystřelil dvojici střel do oken.

 

******

 

Tlaková vlna smýkla Deckerem o zem a v hlavě mu zadunělo. Naštěstí přilba utlumila náraz a on byl schopný se zase rychle postavit na nohy.

Ostatní ale takové štěstí neměli. Rakety prorazily zdivo mezi okny a v místech, kde byli ještě teď čtyři vojáci, zbyla jen hromadou sutin. Constanzová a Malinovskij byli na kusy, raketomet Constanzové nebylo možné ani najít.

Hobbesův raketomet byl nepoškozený, ale raketometčík sám ležel na zádech a v hrudníku mu zela obří díra. Raketa musela projít skrz něj, ale nevybuchla. Desátník Samuelsová ležela vedle něj a Decker viděl pod helmou prázdně se pohybující ústa. Levá noha Samuelsové chyběla pod kolenem a levou ruku měla utrženou v předloktí.

„Do prdele!“

U Deckera byl najednou Cuarón i Malcone a Timorová.

„Musíme…“

„Malcone, jděte zpátky hlídat tu chodbu!“ zařval Cuarón. „A pryč od oken!“

To už pilot vznášedla, které se teď vznášelo nad nádvořím, začal kropit okna kulometem.

„Pryč od těch oken!“ řval Cuarón a sám zalehl k Samuelsové a snažil se jí poskytnout první pomoc.

Decker také zalehl, ale natáhl ruku pro Hobbesův raketomet. Nad hlavou mu pořád svištěly projektily z kulometu a zavrtávaly se do zdi. Ne všechny stěny byly pancéřované a omítka a kusy sutin létaly na všechny strany.

Znovu natáhl ruku a přitáhl si batoh Samuelsové, kde byly další rakety.

„Seržo, v téhle palbě ani nevystrčíte hlavu!“ varoval ho Cuarón.

„Já taky nechci vystrkovat hlavu,“ řekl Decker a začal se plazit dál od díry ve zdi. „Timorová, pojďte se mnou!“

Timorová slyšela o Deckerovi dost historek na to, aby se jí nechtělo toho pošuka následovat, ale poslechla a plazila se za ním, zatímco kulomet vznášedla stále pálil.

Co asi slyšela za historku? Doufám, že ne tu, jak jsem odpálil atomovku uvnitř stanice, abych ji zachránil…

 

******

 

„Deckere, o co se pokoušíte, kam jdete?“

„Jen klid, pane, pouze chci vystřelit z nečekaného úhlu.“

„Co je, do prdele, nečekaný úhel?!“

Vivian Evansová stála na můstku Stalwartu vedla kapitána Sinhi a všichni poslouchali chaotické výkřiky z povrchu, které pustil komunikační důstojník na reproduktory.

„Co se to tam děje?“ zamumlala Sinha.

„Určitě nic očekávaného,“ řekla Vivian a zatínala pěsti. Tohle bylo úplně jiné než vést vlastní loď do bitvy. Tam riskovala svůj život. Ale ti lidé dole na planetě postupovali podle plánu, který pomáhala napsat. V pohodlí kanceláře na stanici Ithaka se to všechno zdálo jednoduché a s přijatelným rizikem.

Jenže vojáci, kteří byli teď na povrchu, by asi měli jiný názor na to, co je to přijatelné riziko.

„Kapitáne, Observer a Morami dorazily,“ řekl poručík Sakristos a Vivian se hned cítila lépe, když se na displeji objevily vedle Stalwartu symboly dvou spřátelených fregat. Vzhledem k situaci na povrchu už bylo utajení zbytečné, a tak Vivian na nové souřadnice, kam se Stalwart z mlhoviny přesunul, povolala i dvě zbývající fregaty, aby byly všechny tři astonské lodě u sebe. Na oběžné dráze Beverenu navíc zůstávaly tři kasimirské fregaty, takže kdyby došlo na boj, bude to tři proti třem.

„Seržante, vy jste cvok!“ uslyšeli najednou z reproduktoru zadýchaný ženský hlas.

„To je jedno, hlavně to rychle nabijte. A držte hlavu dole!“

Vivian věděla, že Stalwart se nachází několik milionů kilometrů od Beverenu a vysílání z povrchu, které slyší, k nim letělo čtrnáct sekund. Uvědomovala si tedy, že mohou slyšet někoho, kdo už je dávno mrtvý, a modlila se, aby to tak nebylo.

 

******

 

„Nabito,“ řekla Timorová a podala Deckerovi zpátky raketomet. Oba zahnuli za roh od místa, kde nepřátelská vznášedlová stíhačka odstřelovala okna, ale její pilot pokropil alespoň jednou všechna okna po obvodu sto šedesáti stupňů; nejspíš mu jeho nadřízení řekli, že tady už jejich jednotky nejsou.

„Díky,“ řekl, připevnil si popruh raketometu k pasu a opatrně se zvedl do pokleku. „Zůstaňte tady!“

„To si pište, seržo, že za váma nepůjdu!“ sykla Timorová.

Decker vstal, rozeběhl se a vyskočil skrz prostřelené okno ven na nádvoří. Jakmile byl venku, zažehl vyrovnávací trysky na svém bojovém skafandru a vznášel se nad zemí.

Pozvedl raketomet a začal zaměřovat.

 

******

 

Sligo nepřátelského vojáka viděl a hned stočil řízení a střílel na zem za místo, kde měl přistát, ale on tam nebyl.

„Co…“ výkřik utichl, když si Sligo všiml, že voják visí ve vzduchu, a začal zase stroj zvedat. Najednou si uvědomil, že klesl moc nízko a překotně začal stoupat, aby vojáka dostal do zaměřovače.

 

******

 

„Jupíjou, zkurvysyne,“ řekl Decker a vystřelil.

Dvojice raket zasáhla kokpit vznášedla a to se v plamenech přidalo ke svému hořícímu bratrovi na nádvoří.

Decker pomalu klesl na zem. „Orion jedna zástupce, vzduch je čistý!“

 

******

 

Sinha se překvapeně podívala na Vivian. „,Jupíjou, zkurvysyne‘?“

Vivian pokrčila rameny a podívala se na displej, kde bylo napsané jméno zmíněného vojáka. „Seržant Decker má asi vybraný slovník.“

******

 

Michael vzal Yosta do náruče, aby mohl muž bez bojového skafandru vyskočit s nimi, a potom následoval zbytek svého oddílu oknem.

Na nádvoří už přistával nadsvětelný raketoplán, jeho dva těžké kanóny odstřelovaly okolí základny, zatímco se pod kokpitem spustila rampa a Michaelovi lidé jeden po druhém vstupovali na palubu.

Michael dovlekl Yosta skoro jako poslední. Za ním byl jen Malcone a Tomonaga, kteří kulomety kryli ústup. Potom se i oni zvedli a následovali Michaela.

„Tady Orion velitel, jsme na palubě,“ vydechl Michael.

O pár sekund později se rampa zase zavřela a raketoplán se zvedl.

„Tady Panthele 1, máme balíček a letíme domů.“

„Co zbývající dvě skupiny?“ zeptal se Michael.

„Už jsou na palubě Panthele 2 a Panthele 3 a letí domů.“

Michael si dovolil sundat přilbu a zaplul do jednoho z křesel pro pasažéry. Najednou se cítil hrozně unavený a udýchaný.

Ani si nevšímal Yostova zkoumavého pohledu.

 

******

 

Stalwart proletěl mimoprostorovým oknem minutu potom, co se raketoplány vrátily na palubu, a spolu s Observerem a Moramim nyní uháněl pryč ze soustavy Beveren a mířil k Porteru, kde se nacházela stanice Ithaka, největší astonská stanice a zároveň centrum válečných operací po pádu Simeralu.

Vivian už čekala v hangáru, když z paluby raketoplánu vystupovali první vojáci z jednotky Commandos. Spousta z nich měla ožehnuté a špinavé skafandry a skupina zdravotníků právě odvážela na nosítkách bezvládnou ženu, které chyběla noha a ruka.

Potom z raketoplánu vystoupil kapitán Kowalski a nějaký muž v uniformě Kasimirského loďstva.

„Kowalski…“

„Kapitáne Evansová, hlásím splnění úkolu,“ řekl Kowalski a Vivian měla dojem, že zase vypadá o něco starší, než když ho před několika dny viděla naposledy. Bylo mu ani ne sedmadvacet, ale už toho zažil hodně – na Tristanu, Kamalu a teď tady. Z každé mise si odnesl ve svých hnědých vlasech nějaký ten nový šedivý. Vivian to znala dobře, také byla na Tristanu a podporovala operace na Kamalu, ale vždycky ze své lodi. Michaela Kowalského tedy nikdy předtím pořádně nepotkala, ale oba procházeli podobnou školou.

Kowalski ukázal na muže vedle sebe.

„Tohle je komandér-poručík Bernard Yost.“

„Rád vás poznávám, kapitáne… Evansová, že?“ Yost podal Vivian ruku. „A podle přízvuku dokonce Astoňanka, nemýlím-li se. Tímto bych teda rád požádal o azyl vás a přímo Astonskou unii.“

„Žádosti vyhovuji,“ řekla Vivian formálně. „Ale doufám, že nám opravdu máte co říct.“

„Určitě, madam. A rád vám všechno řeknu. Je tu ale nějaké místo, kde bych si mohl odpočinout na vaší krásné lodi?“

„Není to moje loď, Stalwartu velí kapitán Sinha, já jsem zde jako operační důstojnice admirála Tylera.“

Yost evidentně zareagoval na Tylerovo jméno. Každý Kasimiřan znal admirála Seana Everetta Tylera. Tylerovi se podařilo pustit žilou kasimirské flotile při bitvě o Simeral takovým způsobem, že Kasimir už skoro rok nepodnikl žádné další akce. Sice dobyli Simeral, ale nemohli postupovat dál.

„Raději vás nechám vyšetřit lékařem,“ řekla nakonec, ale potom jí bleskla hlavou vzpomínka na zmrzačenou ženu, kterou odváželi medici, „ale myslím, že ten má teď napilno. Zatím se na vás koukne jeden ze zdravotníků.“

„A kdy mě budete chtít vyslechnout, kapitáne? Mám spousty informací.“

Vivian se usmála bez jakékoliv stopy humoru. „Vyslechnu, nebojte se. Věřte mi, že na to budeme mít spoustu času.“