Bitva o Sinaj – snippet 3

2.

Michael Kowalski seděl v přepravním prostoru obrněného vznášedla a dvě družstva kolem něj. Všichni měli sundané přilby a drželi je na klínech. Nikdo nic neříkal, nebylo potřeba, úkol už probírali mnohokrát. Jediným zvukem bylo hučení motorů vznášedla a bzučení elektronického vibračního čističe, kterým si Saul Kazir naproti Michaelovi čistil dlouhý vibronůž zabudovaný do zápěstního chrániče na pravé ruce bojového skafandru. Nůž pod zápěstím byl standardním vybavením bojových skafandrů jednotek Commandos, ale Kazir byl unikát ve všech ohledech a vyrobil si vlastní – výrazně delší – vibronůž, o který pečoval jako o své malé děťátko.

Michael věděl, že někteří vojáci v sekci mají Saula Kazira za pošahaného šílence, kterému jde víc o to zabít co nejvíc Kasimiřanů než splnit úkol mise, a nechápou, jak se mohl stát seržantem. Michael jim tyto úvahy nemohl mít za zlé, zvlášť, když byly z devadesáti procent pravdivé.

Saul Kazir pocházel z planety Peluana, která byla jedním z posledních světů osídlených během čtvrté, poslední kolonizační vlny a měla jen osmdesát tisíc obyvatel. Respektive mívala. Nyní byla celá planeta jedním velkým hřbitovem. Tehdy se nevědělo, co byla zač ta podivná létající monstra, co se na kolonii sesypala jako hejno kobylek. Dnes se už ví, že ti tvorové se jmenují Mortisové a že je Kasimirské císařství používá jako hordy postradatelných vojáků do první linie. Peluana byla první planeta, na které se to vyzkoušelo, a Kasimir tak Saula Kazira připravil o všechno, co znal, o celý jeho domov. Kazir byl jedním z pouhých třinácti lidí, kteří masakr přežili. Pouhou náhodou. Potom se přihlásil do Sinajské vesmírné pěchoty a potom k jednotkám Commandos, aby mohl Kasimiřanům vrátit to, co mu udělali.

Michael se tedy nedivil obavám svých vojáků; když Kazira sledoval, jak si v klidu čistí zbraň, kterou bude za pár minut možná zabodávat lidem do krků, také se cítil nesvůj. Ale na Tristanu mu Kazir zachránil život, několikrát, a utvořil se mezi nimi vzájemný respekt a prapodivné přátelství. Michael věděl, že ať je Kazir jakýkoliv, nikdy nenechal kamaráda ve štychu.

Věděl ale, že řadoví vojáci by nutně nesdíleli jeho jistotu, a tak si Saula Kazira vyžádal do svého družstva, které vždycky chodí s velitelem sekce. Tak ho bude mít pod dohledem.

A ostatní vojáci ve velitelském družstvu si už zvykli.

„Máme povolení k přistání,“ houkl na ně z kokpitu praporčík Drew. „Připravte se.“

„Helmy nasadit!“ zavelel Michael. „Kazire, do věže!“

„Jasný, pane,“ řekl Kazir, vibronůž mu zajel zpět pod zápěstí, utěsnil si helmu a vylezl do sedadla pro střelce. Ostatní si začali připravovat pušky. Transportér může v klidu přistát v hangáru na kraji vojenské základny, to zajistily kódy, které pro ně získalo místní hnutí odporu, ale jakmile Michael a jeho lidé vylezou ven, budou muset začít střílet.

Bylo zvláštní, že po Tristanu, Kamalu, výsadku na bitevní křižník Kasimir a půlroce různých krátkých misí v Kolonizovaném prostoru už Michaelovi ta představa blížícího se boje vůbec nepřišla.

Kam se poděl ten zazobaný student mezinárodních vztahů, kterým jsem býval?

 

******

 

„Střelba v hangáru číslo tři! Střelba v hangáru!“

Podplukovník Donner vyskočil z křesla jako po bodnutí jehlou a rychle přistoupil k vojákovi sedícímu u pultu vnitřní bezpečnosti.

„Cože? Co se stalo?“

„Z hangáru tři je hlášena střelba, předtím tam přistál transportér, běžný návrat výměny hlídky, a…“

Donner ho už nevnímal a mrkl na dispečera u monitorů. „Najděte mi záznam z kamery z hangáru tři.“

Dispečer to udělal a na dvou obrazovkách se objevilo najednou jen zrnění.

„Pane, střelba hlášena ze spojovací chodby číslo dvě!“

„Pane, hlídka u brány číslo dvě hlásí, že je pod palbou!“ ozval se další voják u komunikační sekce.

Brána dvě je na opačné straně od hangáru a spojovací chodby číslo dvě. Ať už se děje cokoliv, děje se to na dvou různých místech.

Teď už Donner jednal instinktivně a stiskl velké červené tlačítko u svého křesla. Po celé základně se začala rozléhat siréna vnitřního poplachu.

„Bezpečnostní uzavření všech průlezů,“ nařídil a poškrábal se na hlavě, vzpomínka na nudnou večerní službu ve velíně byla ta tam a on přemýšlel, jestli tohle souvisí i s tím, že z oběžné dráhy odvolali dvě fregaty, aby prozkoumaly něco v mlhovině.

Že by se to něco dělo na třech místech?

„Pane, letecká základna Milwa hlásí, že je pod raketovým útokem! Někdo na ni střílí seekery ze severovýchodu!“

Takže na čtyřech.

„Vyžeňte všechny vojáky z kasáren, posilte hlídky v klíčových oblastech a potom vyšlete pohotovostní četu do protiútoku!“

„Pane, pohotovostní četa už vyrazila pomoct s útokem na leteckou základnu Milwa!“

Což je skoro určitě diverze.

„Tak sestavte náhradní pohotovostní četu, znáte přece dril,“ odsekl a doufal, že jeho lidé dril opravdu znají. Ale po více než roce a půl okupace téhle planety se nemohl spolehnout, že se jeho lidé dokáží postarat o tuhle novou situaci. Sice na to občas trénovali, ale…

„Zavolejte sem někdo generála Farlandera!“ nařídil. „Ať už po nás jde cokoliv, nebude to jen pár nabušených civilistů z hnutí odporu.“

 

******

 

„Poplach poplach! Máme tu narušení bezpečnosti v hangáru tři a u brány dvě, všechny jednotky do protiútoku.“

Michael poslouchal hlas z reproduktoru, zatímco družstvo seržanta Cuaróna před ním čistilo cestu chodbami.

Jeho lidé právě postupovali z hangáru tři, a pokud u brány číslo dvě bylo také rušno, znamenalo to, že zbývající dvě družstva první čety nadporučíka Larse napadly ten vchod. Zároveň by druhá četa nadporučíka Ben-Guriona napadala leteckou základnu Milwa vzdálenou dvacet kilometrů, která byla sídlem dvou perutí bojových vznášedel.

V chodbě před nimi se objevili dva kasimirští vojáci s puškami, ale pouze v pracovních uniformách, a jeden z kulometčíků Cuarónova družstva se o ně rychle postaral. Michael ale věděl, že pokud se nepřítel zmobilizuje a vyšle do terénu vlastní vojáky v bojových skafandrech, bude to mnohem horší.

Rozhodl se přerušit rádiový klid.

„Tady Orion velitel pro Orion jedna a Orion dva, podejte hlášení!“

„Tady Orion jedna, veliteli,“ ozval se hlas nadporučíka Larse. „Jsme za hlavní bránou, nepřátelská palba sílí, ale zatím postupujeme beze ztrát!“

„Rozumím, hlavně moc neriskujte, Orione jedna!“

„Rozumím, Orion veliteli.“ Michael by přísahal, že v Larsově hlase zaslechl osten nevraživosti, ale i nejpokročilejší rádiová technika trochu zkreslovala, nemohl si být jistý.

„Orion dva, jaký je váš stav?“

„Tady Orion dva, veliteli, zničili jsme obě perutě, pane. Kasíci měli všechna vznášedla na ploše jedno vedle druhého, aby se líp bránili proti sabotážím.“ Nadporučík Ben-Gurion se uchechtl. „Až teď zjistili, že proti salvě lehkých seekerů z R-osmdesátek je to nepraktická obrana.“

„Dostali jste se do kontaktu s nepřítelem?“

„Negativní, Orion veliteli, Milwa proti nám vyslala několik řízených střel, ale i jejích odpalovače jsme už umlčeli. Nemáme žádné raněné.“

„Dobrá, přesuňte se k místu vyzvednutí.“

„Rozumím, Orion dva konec.“

Michael ukončil spojení a přidal do kroku, když se zepředu ozvala opět střelba. Pozvedl svou pušku. Za celou operaci ani nevystřelil, a jako velitel ani neměl, ale byl rád připravený.

Seržant Cuarón už ale vystřílel všechny dispečery v řídicím centru náležícímu k hangáru. Nikdo hangárové počítače nepotřeboval, takže Cuarón nechal své lidi střílet klasickými projektily vystřelovanými pomocí gravitačních urychlovačů. Střely tak prošly dispečery i jejich počítači jako nůž máslem.

„Čisto!“ zvolal Cuarón.

Michael si na HUD displeji ve své helmě vyvolal mapu oblasti, kterou jim dodal jejich kontakt v základně. Zatím se zdálo, že mapa je spolehlivá a Michael může postupovat dál.

„Dobře. Kazire, odpalte hangár.“

Saul Kazir se zazubil. Pokud měl něco radši než velké kulomety, byly to velké výbuchy, které mohl kontrolovat. Když použili kulomet vznášedla k vyčištění hangáru, nechali na palubě několik beden s K- šestkou, velice účinnou trhavinou. Kazir teď stiskl tlačítko dálkového detonátoru a jejich ukradený transportér explodoval a vzal sebou veškeré vybavení hangáru číslo tři, včetně generátorů.

Řídicí místnost se otřásla, světla zablikala a potom zhasla. O několik vteřin později se zapnulo nouzové osvětlení, ale hangár byl oficiálně mimo provoz.

„Dobře, pokračujeme dál. Deckere,“ otočil se na staršího seržanta, který normálně byl zástupcem velitele Larsova družstva, ale Michael si ho půjčil pod své přímé velení spolu s celým prvním družstvem seržanta Cuaróna. „Udeřte na velitelství, ale nepřežeňte to. Potom ustupte na nádvoří a čekejte na nás!“

„Jasně, pane, já znám plán!“ zabručel Decker a otočil se na Cuaróna. „Jdeme!“

Michael kývl na Kazira. „Zaujměte pozici, Kazire. My pokračujeme k cíli.“

Kazir přikývl, už se neusmíval, tvářil se spíš zamračeně, ale odhodlaně. „Ano, pane.“

Vyšli dál na chodbu a po chvíli se Michaelova a Deckerova skupina rozdělila. Občas narazili na další zbloudilé kasimirské vojáky, o které se rychle postarali, ale jinak postupovali bez problémů.

Deckerův útok na velitelský blok ve spojení s Larsovým útokem z druhé strany Kasimiřany přesvědčí, že Michaelova jednotka má za cíl obsadit velín. Bylo to logické, od začátku války podnikla Obranná aliance několik podobných útoků na okupované planety, Michael se jednoho sám účastnil na planetě Hiwa-ai. Jenže tentokrát je cíl Commandos poněkud jiný. Kasimirské obranné procedury uzamknou všechny přístupy k velíně a vojáci se budou soustředit hlavně na držení pozic, dokud nedorazí posily z kasáren. Velín je neprodyšně uzavřen.

Michaelova jednotka ale nechtěla velín. Mířila do spodních pater, kde se nacházely pouze kancelářské prostory. Žádné velící ústředí, žádný sklad zbraní. Jen kanceláře.

Cíl Michaelovy mise se totiž nacházel právě v kanceláři 216.

 

******

 

„Pane, generál Farlander uvízl ve městě!“

„No super,“ zabručel podplukovník Donner a na displejích sledoval schéma základny, kde na několika místech zářily červené symboly, jež představovaly místa, kde se bojovalo, nebo místa, kde došlo k výbuchu. Planetární velitelství bohužel nebylo postaveno od začátku jako vojenská základna, ale bylo vybudováno v bývalém sídle planetárního guvernéra. Tím pádem mělo spoustu vojenských slabin jako několik otevřených prostranství mezi bloky budov, které nebyly propojené zevnitř, nebo nedostatečné vnitřní zabezpečení. Ve velitelském bloku sice celou věc napravili a pečlivě ho vyztužili proti útokům, ale i tak to Donnerovi přišlo jako ocelová skořápka uprostřed domečku z karet.

„Pane, přijímáme zprávu z jednoho bojového vznášedla ze základny Milwa,“ řekl jeden z komunikačních techniků.

„Jak to? Vždyť tam všechna vznášedla zničili.“ Díky Farlanderově geniálnímu nápadu dát je k sobě, abychom „předešli sabotážím“.

„Dva stroje byly podle všeho ve vzduchu na cvičných manévrech. Přepojuji velitele letky s volacím znakem Sligo.“

„Ano, přepojte ho sem.“

„Tady Sligo, volám velitelství!“

„Sligo, tady podplukovník Donner, převzal jsem taktické velení. Jaká je vaše situace?“

„Já a Gert jsme jediní dva piloti ve funkčních strojích. Letíme k vám.“

„Obávám se, že pro boj v budově nám moc nepomůžete, ale určitě se nám hodí letecká podpora, jakmile někdo z těch hajzlů vykoukne ven!“

 

******

 

„Od této chvíle žádné ostré, jen paralyzéry,“ nařídil Michael, když se svým velitelským družstvem postupoval skrz administrativní sekci základny. Nechtěl riskovat, že omylem zasáhnou někoho, koho nemají.

Kazir vyslal desátníka Kapinského a svobodníka Jonesovou napřed, aby zajistili schodiště – výtahy nechtěli riskovat.

Michael uslyšel dvoje zahučení paralyzérů a potom Kapinského hlas: „Čisto!“

Kapinski a Jonesová zůstali hlídat schodiště a ostatní s Kazirem v čele postupovali dál. Michael překročil bezvládná těla dvou techniků a zahnul doleva.

Ve sluchátkách v přilbě mu zapraskalo.

„Tady letka Panthele pro Orion, zde Panthele 1, jaká je situace?“

To byly nadsvětelné raketoplány, které už dorazily na oběžnou dráhu.

„Tady Orion velitel, zatím nejsme u cíle. Budeme vás informovat.“

Touto zprávou pilota raketoplánu evidentně nepotěšil.

„Mrskněte sebou, Orione, musíme začít sestupovat, jinak se vystavíme nepřátelské palbě. Pokud nedosáhnete cíle, budeme vás muset vyzvednout tak jako tak!“

Neřekl už nebo vás tu nechat, ale Michaelovi bylo jasné, že tohle také hrozí. Jednotky Commandos sice měly stejně jako většina profesionálních útvarů tradici, že neopouští své lidi, ale tradice občas nemohla soupeřit s taktickou realitou.