Bitva o Sinaj – snippet 2

„Panebože!“

Komandér Kyle Stern, velící důstojník kasimirské fregaty Andros, se podíval na poddůstojníka u senzorového stanoviště.

„Co se děje!“

To už si za poddůstojníka stoupl taktický důstojník hlídky a vyjeveně koukal na displej. „Pane, něco se děje v Geltské mlhovině, něco… ale to není možné! Je to jako otevření mimoprostorového okna, ale… pane, tohle je rezonanční kaskáda!“

Cože?!“ Stern se musel přeslechnout. Rezonanční kaskáda šla nejlépe popsat jako exploze mimoprostorového okna. V řetězovém sledu se vytvoří stovky malých mimoprotorových anomálií v okruhu několika desítek a někdy i stovek tisíc kilometrů od epicentra. Jenže ke kaskádě nedošlo v sektoru Hirano už sto padesát let, dříve se to stávalo při otevření okna v oblasti bohaté na určité plyny, ale nové nadsvětelné generátory tomuhle zabraňovaly. A nové znamenalo postavené v rozmezí před sto padesáti lety až do dneška. Že by došlo ke kaskádě, bylo téměř nepředstavitelné…

Ale to už si Stern vyvolal údaje z taktické sekce u sebe na monitoru a viděl to na vlastní oči. Přesně tohle jim instruktor na císařské akademii ukazoval v hodinách historie nadsvětelného cestování. Ale jak k tomu mohlo proboha dojít? A že zrovna tady… ze všech možných míst?

„Taktický, jsou nějaké záznamy o tom, že by ke kaskádě někdy došlo přírodní cestou?“

„Ehm… tím myslíte, že by nastala sama od sebe?“

„Ano, sama od sebe.“

„Ne, nikde nic takového nemáme.“

Stern přikývl. „Takže ať už k tomu došlo jakkoliv, někdo tam je. A nejspíš někdo, kdo tam být nemá. Komunikační, informujte kapitána Kalase, že žádám o povolení s Androsem prozkoumat anomálii v Gentské mlhovině.“

Komunikační odeslal zprávu a odpověď přišla během necelé minuty.

„Povolení uděleno, pane. Máme instrukce prozkoumat mlhovinu. Himera dostala rozkaz připojit se k nám.“

Stern přikývl. „Dobrá, pošlete signál Himeře, ať nás následuje. Bocmane, vyhlaste bojový poplach.“

Stiskl tlačítko, které ho spojilo se strojovnou. „Tady kapitán, připravte se na mimoprostorový skok.“

Z nulového zrychlení na oběžné dráze planety by se Andros a Himera ploužily ke kraji mlhoviny osm a půl hodiny. Mimoprostorovým skokem tam budou hned.

 

******

 

„Co to u koz bohyně Sakti bylo?!“

Vivian tentokrát ignorovala neortodoxní provolání Sinhi k jejím hinduistickým kořenům a jen tupě zírala na displej.

Tohle musí být snad rekord, bylo to jen deset sekund, deset sekund od chvíle, co jsem si řekla, jaký je klid.

Aarti Sinha také vyjeveně zírala na displej, kde před chvílí zmizela kaskáda – rezonanční kaskáda – a cítila, jak kdyby na ni sáhla smrt. Což se vlastně stalo, kaskáda se objevila sedmdesát tisíc kilometrů před nimi a zastavila sotva deset tisíc kilometrů od přídě Stalwartu, kdyby Sinha předtím nařídila větší zrychlení, bylo by po nich.

„Musela to vyvolat naše sonda, jak se vracela od Moramiho,“ řekl astrogátor, mladší poručík Munreau. „Nic jiného to být nemohlo!“

„Ale jak?“ ptala se Vivian Evansová. „Tohle se přece už nestává, ale…

„Bylo to tou sondou a může za to ten kretén, který ji vyrobil,“ ozvalo se od průlezu na můstek. Vivian i Sinha zvedly hlavy a viděly, jak k velitelskému křeslu míří komandér-poručík Gregor Jansen. První důstojník Stalwartu byl elegantní muž s lehce zastřiženými hnědými vousy a modrýma pronikavýma očima. Ve svých padesáti letech byl na svou hodnost starší, ale také většinu kariéry strávil v Astrografickém ústavu loďstva a do aktivní služby se vrátil až po vypuknutí války.

Teď ale nebylo po elegánovi ani stopy, Jansen byl rozčilený a vypadal jako býk zoufale hledající toreadora.

„S inženýry jsme rychle prohlédli další sondu ze stejné série,“ řekl, když došel k Sinhině křeslu. „Ta cívka, co je u vnějšího výstupu mimoprostorového generátoru, je z obyčejného železa! Normální kus železa, jaký koupíte za tři kredity v obchodě!“

„Vždyť tohle se dělá ze slitiny kiria už sto padesát let!“ vydechla Vivian.

„Ano, dělá, ale firma, co tohle staví, Lindberg Inc., se na to po sto padesáti letech vykašlala! Kirium je drahé, železo levné. A nás už ani nenapadne tohle kontrolovat!“

Sinha si přejela dlaní po obličeji. „No jistě, státní zakázka: sondy vyrábí ten, kdo si u výběrového řízení řekl o nejmíň peněz.“

Jansen přikývl. „Musely to být ty ionizované plyny v mlhovině. Železné cívky s ním odjakživa špatně reagují. Většina kaskád vznikla reakcí s héliem nebo nějakými ionizovanými plyny.“

„Můžeme být rádi, že to nedopadlo hůř,“ řekl kdosi, ale kapitán Evansová toho dotyčného zchladila pohledem.

„Bude to horší, rezonanční kaskádu museli spatřit až u Beverenu.“

Jako kdyby chtěl taktický potvrdit její slova, hned se ozval.

„Nový kontakt. Dva nové kontakty na kurzu nula šest tři na nula osm osm.“

„Už to je horší,“ řekla Sinha. „Zjistěte mi podrobnosti!“

Bylo jasné, co jsou ty lodě zač. Přiletěly sem v době, která zhruba odpovídala době, než světlo doletí k Beverenu a než se velitel kasimirského odřadu k něčemu rozhoupe.

„Potvrzuji, jedná se o dvě fregaty, počítač to odhaduje na třídu Knossos.“

„Jsme pořád na tichém chodu?“ zeptala se Vivian a Sinha přikývla. Stalwart měl vypnutý pohon a letěl pouze setrvačností po své trajektorii. V mlhovině by se tak mohl před nepřítelem skrýt docela účinně.

Jenže za půl hodiny nejpozději musí vypustit raketoplány.

„Můžeme povolat na pomoc Moramiho a Observer?“ zeptala se.

„Jen pokud chcete vyvolat další kaskádu, madam,“ řekl Jansen.

„Takže se o ně musíme nějak postarat sami,“ řekla Sinha. Ale otázkou bylo, jak to udělat. Stalwart nesl sice šestnáct odpalovačů seekerů, o šest víc než kasimirská třída Knossos, ale nepřítel měl dvě lodě. A ať už udělají cokoliv, musí to udělat rychle.

 

******

 

„Senzory nic nezachycují,“ řekl Sternův taktický důstojník a komandér přikývl.

„Dobře, tak začněte zrychlovat a nastavte kurz do mlhoviny přesně k epicentru exploze té kaskády.“

 

******

 

„Nepřítel zrychluje a míří naším směrem.“

„K epicentru,“ řekla Sinha a podívala se na Vivian. „Budeme se skrz ně muset probít, madam. A nemáme moc času.“

Vivian přikývla a měřila si tu snědou ženu vedle sebe. Sinha vypadala odhodlaně, možná odhodlaněji než Vivian, i když ta měla delší praxi s tím, aby její obličej nedával najevo žádné emoce, pokud nechtěla.

„Bojím se, že přímý boj by pro nás nedopadl dobře. Stalwart má sice větší zásobníky munice, ale dvě jejich fregaty na nás mohou vypálit skoro dvojnásobnou salvou.“ Zamyslela se. „Co jste to udělala v tom Hunském prostoru?“

„Vypustili jsme střely mechanicky bez zažehnutí trysek,“ řekla Vivian tiše a v hlavě se jí nechtěně přehrála ona tragédie v Hunském prostoru. Její první samostatné velení, ke kterému se dostala kvůli zranění a smrti dvou svých nadřízených. „A potom, když je nepřítel přeletěl, aniž by si jich všiml…“

Sinha přikývla a stiskla tlačítko interkomu. „Záložní zbraňové stanoviště, tady můstek.“

„Tady zbraňové, poručík Čang.“

„Pane Čangu, kolik máme řízených střel Seeker v zásobníku na zádi?“

„Myslíte jenom ty s nukleární hlavicí?“

„Ano, jenom s nukleární hlavicí.“

„Devadesát.“

Většina lodí, i malých fregat, byly prakticky velké sklady munice. Lodě s kiriovým pancířem odolaly velkému náporu nukleárních střel, a tak musely schytat hodně salv. A za každou velkou flotilou letěla skupina zásobovacích lodí na doplnění munice.

„Dobře, kolik jich můžete vyhodit do vesmíru záďovými únikovými vraty, abychom je mohli na dálku aktivovat a zažehnout?“

„No…“ Hlas zbraňového se odmlčel, tuhle otázku asi nečekal. „Tak padesát, madam.“

„Udělejte to, hned. Chci, aby ty seekery nikdo nezachytil senzory, dokud je neaktivujeme.“ Sinha ukončila spojení a otočila se na taktického důstojníka. „Pane Sakriste, počkáme, až nepřátelské lodě střely přeletí, a potom je aktivujeme a zaměříme všechny na tu bližší. Za jak dlouho je dostihnou při současném zrychlení, pokud střely aktivujeme dva tisíce kilometrů od jejich zádi?“

„Tak… dvaadvacet sekund. Budou si muset vybudovat zrychlení a ty kasimirské fregaty se od nich budou pořád vzdalovat.“

„Dobře, chci, abychom přešli na plný vojenský výkon a vypálili všechno, co máme, na tu druhou loď… patnáct sekund po zážehu těch střel. Tou dobou už se při troše štěstí budou otáčet k našim střelám.“

„Ano, madam.“

„Dobře, astrogace, chci začít zpomalovat, abychom v době odpálení byli ve vzdálenosti…“

Sinha dávala rozkazy a Vivian se snažila mlčet. Sinha se chystala udělat něco, s čím úplně nesouhlasila. Byl to vlastně vesmírný ekvivalent vlákání nepřítele na minové pole, ale Vivian by na jejím místě spíš vypustila několik takových „tichých“ salv, aby mohla nepřítele zasáhnout několikrát a ideálně ho zničit dřív, než odhalí svou loď a vystaví ji nepřátelské palbě.

Tak by to udělala Vivian, podobně to udělala i v Hunském prostoru. Ale zároveň věděla, proč chce Sinha odhalit svou loď hned po zahájení palby. Chce ty dvě fregaty vyřídit rychle, aby nehrozila, že jedna z nich zavolá posily. Na oběžné dráze Beverenu byly ještě tři další fregaty. Vivian měla za to, že to je zbytečný risk, ale to byl jen její názor, a tak nic neříkala. Tahle bitva zahrnovala jen Stalwart a loď může mít jen jednoho kapitána.

Dál se sunuli mlhovinou a sekundy ubíhaly.

 

******

 

„To je divné,“ zamumlal Sternův taktický.

„Co je divné?“ Stern vstal ze svého křesla a přistoupil k taktickému stanovišti.

„Asi třicet tisíc metrů před námi. Vypadá to jako nějaký plyn.“

„Tohle je mlhovina, tady je všude plyn.“

„To ano, ale… nevím, pane, ještě čekám na spektroskopickou analýzu, ale přijde mi to jako o dost jiný typ plynu. Může to být unikající atmosféra z lodi. Nebo to může být i stopový prvek jiného plynu v téhle mlhovině.“

„Hmm… Začněte zpomalovat. Nechci vlétnout do něčeho nečekaného.“

 

******

 

„On to nespolkl,“ řekl Jansen. Vivian mu nabízela, aby se posadil do křesla prvního důstojníka, které náleželo jemu, ale on Vivian nevybíravým způsobem naznačil, že má zůstat sedět ona, a sám se držel u volného křesla vedle astrogátora. „Při tomhle zpomalení ty střely může najít mnohem snáz.“

Vivian cítila napětí v celém okolí a sledovala hodiny na displeji před sebou. Raketoplány musí vypustit za deset minut, aby dodrželi časový plán.

„Asi budeme muset provést mimoprostorový skok na oběžnou dráhu Beverenu, vypustit raketoplány tam a čekat,“ řekla velmi tiše. Bylo to riziko, které sice během příprav na misi probírali, ale nikdo netušil, že by k této situaci došlo. U Beverenu byly další tři fregaty a veškerá orbitální a pozemní obrana. Než do atmosféry vypustí raketoplány, bude to trvat, a tou dobou budou všem na očích. A každý pak uvidí startující raketoplán a jeho sestup do atmosféry. A vzhledem k tomu, že tou dobou už každý bude vědět o nepřátelské fregatě na oběžné dráze, budou všichni obránci připraveni a protiletadlová palba se na raketoplán sesype jako uragán. Bylo to riziko, ale Vivian neviděla jinou možnost, pokud ty kasimirské fregaty objeví jejich minové pole…

Komandér Sinha chvíli mlčela, ale potom k Vivianině překvapení zavrtěla hlavou. „Ne, něco zkusíme. Pokud něco hledají, tak je nechme něco najít. Taktický.“

„Ano, kapitáne?“ zeptal se Sakristos obezřetně.

„Vystřelte jednu sondu na levobok a nastavte ji, ať intenzivně vysílá, jakmile se ocitne tři tisíce kilometrů od nás.“

„Ano, madam.“ Sakristos se dal do práce a o pár vteřin později Stalwart vypustil jednu nadsvětelnou sondu.

 

******

 

„Kontakt! Signál na kurzu jedna tři sedm!“

„Co je to?“ zeptal se Stern.

„Je to moc malé na loď, podle vysílání to bude sonda.“

„Zaměřte se na to,“ nařídil Stern, ale potom se zamračil, zatímco se Andros a Himera přibližovaly k té sondě a opět začaly zrychlovat. Něco mu tu nehrálo, proč ta sonda začala vysílat zrovna teď?

Nejspíš nějaká porucha. Stejně jako ta, co vytvořila rezonanční kaskádu. Možná to spolu nějak souvisí, ale jak…

„Kontakt! Panebože, to jsou seekery na zádi!“

Stern se okamžitě probral z úvah a srdce mu sevřela ledová pěst. Jistě, nalákali ho na sondu, zatímco nepřátelská loď – nejspíš taky fregata nebo dvě – se mu vplížila za záda.

Ale šok trval jen sekundu, potom převzal velení trénink.

„Obrat o devadesát stupňů na levobok!“ štěkl. „Bodová obrana připravit. Taktický: Najděte mi tu loď a palte!“

Taktický důstojník ji stále hledal, když jeden z jeho poddůstojníků zvolal: „Loď na pravoboku!“

Na Sternově displeji se objevil neznámý kontakt na opačné straně, než na kterou se soustředila veškerá bodová obrana.

Potom neznámá salva naplno zasáhla fregatu Himera.

 

******

 

„Zaměřte tu druhou fregatu a palte,“ řekla Sinha. Taktický důstojník zadal povel a Stalwart vystřelil. Střely Seeker, vypuštěné s elektromagnetickým urychlením, letěly k cíli mnohem svižněji než seekery, které musely nejdříve nabrat zrychlení.

Jedna nepřátelská fregata byla prakticky vyřazena z boje, ale druhá stihla včas vypálit vstříc nové hrozbě, než na ni dopadly seekery ze Stalwartu. Bodová obrana Sinhiny lodi ožila a Vivian zaťala zuby, když jedna střela proklouzla skrz smršť protiraket a přehradní palby z děl a zasáhla levobok.

Loď se otřásla, na panelu začalo blikat poškození, ztratili jeden odpalovač seekerů a jedno stanoviště bodové obrany, ale nepřítel na tom byl hůř. Obě nepřátelské fregaty už cedily vzduch a Sinha naprosto chladně vypálila další salvu. A potom další.

A najednou bylo po všem. Nepřátelské lodě zmizely v krátké apokalyptické explozi a najednou byl všude klid a mír, jako by se vůbec nic nestalo.

„Přišli jsme o dvě stanoviště bodové obrany a odpalovač čtyři,“ řekl Jansen. „Máme osm raněných, jeden těžce, ale žádní mrtví.“ Podíval se na Sinhu. „Měli jsme štěstí.“

„A taky něco víc,“ řekla Vivian. „Dobrá práce, kapitáne, to byla rychlá a pohotová reakce.“ Mnohem lepší, než jsem tehdy při své první velitelské akci v boji provedla já. „Ale ještě to neskončilo.“

Sinha přikývla – vypadala, jako by se právě probrala z nějakého bojového tranzu – potom trhaně kývla. „Já vím, že ne, madam. Komandér-poručíku Jansene, vypusťte raketoplány!“