Jan Kotouč

Dneska jdeme do kina s posádkou na Star Wars Epizodu 1: Skrytá hrozba. Jdeme vystrojení v uniformách z trochu jiného univerza, ale co už. Já se už dlouho chystám sem napsat něco o Star Wars, proč je mám rád a jak mě ovlivnily a tohle je asi nejvhodnější doba.

Star Wars – neboli Hvězdné války – jsem viděl poprvé v deseti letech, když jsem si někdy v červnu během posledního týdne školy půjčil videokazety z půjčovny (každý den jednu epizodu). O Star Wars jsem slyšel už předtím z bratrova vyprávění a byl jsem zvědavý, co že to tedy bude. Podotýkám, že pár let předtím jsem už viděl Spaceballs, takže jsem čekal, že to bude něco podobnýho, ale vážnějšího… No, v zásadě jsem měl pravdu, ale stejně jsem byl unešej. Rodinu a hlavně bratra jsem přiváděl k šílenství tím, že jsem celé léto žvanil furt o těch filmech. „A bylo zvláštní, že když tenhle řekl tohle, tak tenhle řekl tohle.“ Druhé léto se mi do rukou dostala Star Wars speciální edice, takže se moje nadšení opakovalo. Dokonce jsem si začal stavět Star Wars z lega (ještě předtím než se objevily oficiální lego Star Wars kolekce).

A pak se má perspektiva rozšířila, když jsem byl nemocný (myslím, že to bylo léto 1998) a po uzdravení jsem dostal hru Star Wars: Dark Forces 2: Jedi Knight, moji první SW hru, která navíc měla úžasné videosekvence s živými herci. Opět jsem byl unešen a pravidelně jsem se ke hře vracel a spolu s Kylem Katarnem sekal stromtroopery světelným mečem.

Další můj velký Star Wars milník nastal v roce 2001, kdy spolužák četl knihu s názvem Nástup temné síly od nakladatelství Baronet a po dočtení nabídl, že mi ji půjčí. Byl to druhý díl Thrawnovy trologie od Timothy Zahna, překlad byl příšerný, ale to mi moc nevadilo, byly to Star Wars a bylo to super. Další dobrodružství hrdinů ze staré trilogie, zajímavý záporák, všude hvězdné destruktory a X-wingy. Výborné. K narozeninám jsem si přál celou trilogii a rodinou mi bylo vyhověno. Do té doby jsem byl spíš počítačový hráč než čtenář, ale Zahn ze mě čtenáře udělal. Trilogii jsem přečetl asi pětkrát a potom jsem zjistil, že existují i jiné knihy ze světa Star Wars. Dokonce desítky knih ze světa Star Wars. Následně jsem zjistil drobný háček – další knihy byly k dostání jen v angličtině. Toho jsem se dlouho děsil, ale nakonec jsem se odhodlal a ve 14 letech jsem přečetl svou první Star Wars knihu v angličtině. První kapitoly jsem četl se slovníkem v ruce, ale po nějaké době jsem zjistil, že už je nepotřebuju. Co jsem nerozuměl, to jsem si domyslel nebo jsem to přeskočil. Děj knihy jsem chápal. A tak jsem knihu úspěšně dočetl. A během příštích pár let jsem přečetl asi 70 Star Wars knih.

Můj poslední velký milník přišel na podzim 2001. Než jsem začal číst Star Wars v angličtině, tak jsem ve svém pátrání objevil stránky Jediland, kde se objevovaly povídky ze světa Star Wars. Moc se mi tehdy líbily, netušil jsem, co je to fanfikce (tehdy tomu nikdy tak neříkal), prostě jsem to vnímal jako další příběhy ze světa SW, co na tom, že jsou od „neprofesionálních“ autorů.

A tam jsem hltal povídky asi půl roku, než mě napadla jedna neotřelá myšlenka: „Co si takhle zkusit napsat vlastní Star Wars povídku.“ Další půl rok jsem si s tou myšlenkou pohrával a potom jsem se jednoho večera odhodlal a začal psát. Výsledkem byla akční povídka Desper o tom, jak Qui-Gon Jinn, Obi-Wan Kenobi a dvě mnou vymyšlené rytířky Jedi Alen Faria a Dasha O-Gara bojují se zločinci na jedné renegádské planetě. Povídka byla neskutečně špatná, postavy jsem psal mimo charakter a odstavce jsem neuměl. Až po letech jsem se od Tess dozvěděl, proč moji povídku tehdy vzali – byla sice nic moc, ale byla akční a nebylo to romantická Mary Sue. Taky jsem tuším byl první kluk, který na stránky psal. V následujících letech jsem napsal pro Jediland spousty povídek, přičemž slovo „povídka“ tehdy bylo používáno velice volně a nahrazovalo to, čemu dnes říkáme fanfikce (moje nejdelší „povídka“ – Zóna -  měla ve Wordu 328 stran, což je asi o šest stránek méně, než měla Tristanská občanská válka a ta musela vyjít ve dvou svazcích).

Jediland a Star Wars mě naučily psát. Asi bych se v nějaké alternativní dimenzi ke psaní dostal i jinak, ale žijeme tady, takže můžu hrdě prohlásit, že Star Wars, Jediland a psaní fanfikcí mě dostaly tam, kde jsem teď (podotýkám, že pro jistotu netvrdím, že umím psát nějak kvalitně, to radši ať posoudí jiní ). Což je důvod, proč se vždycky cynicky ušklíbnu, když nějaký pseudointelektuál mluví cosi o tom, jak jsou fanfikce špatné a nic vás nenaučí a nejsou tou správnou literaturou. Autor se na nich dobře může naučit psát a jde mu to snadněji, protože je ve známém prostředí a nemusí se v začátcích zabývat vytvářením světa. Stejnou funkci dnes plní třeba série JFK nebo Mark Stone.

A i když jsem si u čtení Star Wars dal pauzu, tak je mám pořád rád. A Nedávno jsem se do literárního oddělení daleké předaleké galaxie vrátil, když jsem si sehnal knihy Allegiance a Choices of One a speciální vydání Heir to the Empire, všechno od Timothy Zahna. Jeho knihy jsem četl jako první a pořád jsou nejlepší. Když jsem teď četl jeho nové příběhy, připomnělo mi to proč jsem si tehdy tenhle svět tak zamiloval. A proč ho mám pořád rád.

Takže díky Georgi za všechno, dokonce i toho Haydena na konci DVD a BD verze Návratu Jediho ti možná i odpustím. A taky díky Timothy Zahnovi a další lidem, kteří svět Star Wars tak úžasně rozšířili. Časem bych sem rád napsal něco víc o nějaké Star Wars hře nebo knize. A dneska večer se těším na Epizodu 1 ve 3D.