8.-14.4. jsme byli s Kendrou v Nizozemí u našich přátel Martijna Besta a Lynn Lybaert. On je Nizozemec, ona je Belgičanka, žijí v malé nizozemské vesnici Ittervoort. Během návštěvy jsme si zajeli také do Belgie k rodičům Lynn. A samozřejmě jsem tam pochytal spoustu postřehů o těchto dvou zemích:
1) Nizozemci nemají rádi, když se jim říká Holanďané. Důvod je ten, že Nizozemí se dělí na 12 administrativních celků a jeden se jmenuje Severní Holandsko a další Jižní Holandsko. Obyvatelé zbylých deseti nemají rádi, když se jim říká Holanďané a jejich zemi Holandsko. Jak jeden z nich prohlásil: „Je to, jako kdybyste místo USA říkali Dakota.“
2) V celé Evropě si králové a šlechtici stavěli hrady na kopcích, aby ztížili přístup nepřátelským armádám. V Nizozemí nemají kopce, takže si stavěli hrady na jezerech. Většina nizozemských hradů je minimálně ze tří stran obehnaná vodou… Kdo si vzpomene na dialog o hradu v bažině z Monty Pythonů, má bod.
Zámek Hoensbroek, postavený na vodě. Na mostě Lynn s mou maličkostí.
3) V belgickém skanzenu Bokrijk byla zachovalá vesnice á la 17. století. Reenaktoři v dobových oděvech ukazovali například, jak se dělá hořčice, jak se tká… A v jedné chalupě měli úžasné zařízení, které vypadá jako záchod, ale bylo to cvičící chodítko, kde se malé děti učily capkat.
Capkací trenažér
„…a takhle se češe len, milé děti“
4) Kromě vesnice 17. století byla v Bokrijku také výstava ze 60. let. Místo vstupenky měli takové úžasné „občanské průkazy“ ze 60. let, kde byla fotografie nějakého člověka z té doby a bylo tam napsáno, kdo to byl a co dělal a tak. Paní u pokladny nám dala vybrat a tak jsem si zvolil pána, který mi připomínal mého dětečka v tom věku. V každé místnosti výstavy potom bylo možné přiložit kartičku na velký panel a na displeji se zobrazili komentáře páne na naší občance k nějakému společenskému fenoménu a potom nějaké obecné věci k tomu. Napříkla tam psal, jak manželka chce furt kupovat nové věci do kuchyně, že i když je věříci, tak nechápe, proč papež zakazuje Pilulku (The Pill… všichni víme, o co se jedná, že?) nebo že se mu nelíbí, že se jeho syn stýká s bratrancem hipíkem.
Zlatá léta šedesátá
…a i v šedesátých letech jsem se věnoval tvůrčí práci
5) V Bokrijku jsem také poprvé viděl zvláštní stromy, které mi velice připomínaly laťkovníky z planety Sfinga, ve kterých žijí stromové kočky. Znalci Honorverse vědí.
Laťkovník
6) Holandština a vlámština nejsou dva odlišné jazyky, to akorát Belgičani a Nizozemci jim říkají jinak. Nejsou to ani dva velice podobné jazyky jako čeština a slovenština (nebo srbština a chorvatština), je to stejný jazyk s tak odlišným nářečím a jiným důrazem na výslovnost, že si lidé z různých krajů téměř nerozumí (můžete si vybavit libovolný vtip o tom, jak se Pražák baví s Ostravákem).
7) Naši hostitelé, Lynn a Martijn, mají králíka, resp. králičici Aryu. Je to první králík, kterého nezajímá jídlo. Má ho totiž pořád tolik, že když jí někdo nasype něco dobrého, jenom zvedne hlavu a řekne si „no tak jo, no. Spíme dál.“
Nás samozřejmě doprovázel rodiný přítel pan Sobík…
…obdivovatel umění.
8) Ve městečku Thorn je klášter, kam chodily mladé šlechtičny učit se „ženské práce“ jako šít, háčkovat, chichotat se a tak. Z celé Francie a Nizozemí se tam sjížděli šlechtici vybírat si nevěsty. Bylo to praktické, nemuseli je nahánět po celé zemi a měli je pěkně pohromadě. A pro šlechtičny to bylo praktické z úplně stejného důvodu. Prostě sedím, čekám a nějaký pracháč dříve nebo později přijde.
Sem jezdili šlechtici lovit nevěsty
Městečko Thorn je celé bílé… a není to Minas Tirith
Pan Sobík v Thornu našel vzdáleného příbuzného
9) Když vás přizvou ke hře Dračáku (Dungeons and Dragons aka Dračí doupě) v Nizozemí, myslíte si, jak to bude odlišné od čehokoliv, co jste zažili v ČR. Na začátku se velice dlouho mluvilo o všem možném, pak se všichni pohádali, co by měla družina udělat dál, potom se shodli, že je třeba vůdce družiny, potom se pohádali, kdo bude vůdce družiny a shodli se, že se neshodnou. Potom družina popošla asi o dvě stě metrů k ústí jeskyně, kde bojovala s tlupou ještěrkoidních netvorů. A uprostřed boje vypršel čas a šlo se domů. Čili úplně stejné jako u českých partií… možná trochu rychlejší, koneckonců družina ušla CELÝCH dvě stě metrů.
10) Po čtyřech letech studia němčiny na gymnáziu se německy nedomluvím, ale z nějakého důvodu rozumím holandštině. Kde asi soudružka profesorka udělala chybu…
11) 75 % Nizozemců umí anglicky. Dnes sice všichni říkají, že to je kvůli tomu, že v televizi nedabují zahraniční filmy a pouští je jenom s titulkama, ale není to úplně pravda, protože většina Nizozemců dokázala komunikovat anglicky už před 2. světovou válkou. Bylo nám vysvětleno, že to je proto, že Nizozemí bylo koloniální velmocí, která většinu peněz získávala ze zámořských obchodů a holt obchodním jazykem byla angličtina. Čili pro ně platila jednoduchá rovnice: angličtina = možnost získat víc kontaktů = víc peněz. Asi jako dneska.
12) Pokud přijedete do Nizozemí, nic nemáte a nic neumíte a řeknete, že tam chcete bydlet a pracovat, dají vám místo, kde bydlet, a sociální dávky, abyste vyžili, dokud si nenajdete práci (ať už si ji najdete nebo ne). Pokud jste rodák, nedostanete nic. Ve výsledku tedy hrozí, že část obyvatelstva maká, aby uživila jinou část obyvatelstva, která nepracuje. Něco takového u nás v České republice samozřejmě vůbec neznáme…
13) Většinu problémů, které má Nizozemí, má i Belgie.
14) Nizozemci považují německé dálnice za něco naprosto strašného, neudržovaného, na čem se špatně jezdí. Ve srovnání s nizozemskými dálnicemi je to pravda. Všechno je o perspektivě.
15) Belgičané a belgické pohostinství se tak moc neliší od toho českého. Bojí se, aby všechno bylo dokonalé, aby je návštěva nepomluvila. A potom funguje i to slovanské: „Dej si ještě. Chceš přidat? Vážně si nedáš? Opravdu? Dej si!“ Myšleno v dobrém.
16) Ve městě Gent v Belgii je kromě slavné katedrály také hrad. Veřejnosti byl znovu otevřený poměrně nedávno, a tak jsme mohli dovnitř. Zajímavé na něm bylo, že v expozici byly pouze dvě ložnice, ale asi pět mučíren. Představil jsem si toho nebohého hradního pána, kterému na oslavu přijede víc přátel, než čekal, a tak jednomu musí říct: „Hele, promiň, došly mi ložnice, na, ustel si na skřipci.“
Samé mučírny, žádná ložnice. Ale i na gilotině jde asi spát.
Gent viděn z vrcholku hradu
17) Byli jsme u moře, konkrétně v Cadzand-Bad, jeli jsme tam z Belgie, ale je to zrovna v Nizozemí (na hranicích to mají propletené jako špagety). Kendra byla u moře poprvé, tak to okomentovala věcným „ty jo, to je vody.“ Já po roce a čtvrt práce v logistice jsem si nemohl nevšimnout kontejnerové lodi, které v dálce plula nejspíš do Antwerp (nemoc z povolání).
Já, moře a kontejnerová loď v dáli
18) Cestou zpět z Belgie do Nizozemí jsme kolem Antwerp uvízli v zácpě. Logistika mě opět dohonila, takže všude kolem mě byly kontejnery od firem Maersk, CMA-CGM, MSC, Hapag Lloyd… práce vás prostě dostihne.
19) V autě se také probíraly národní hymny, už nevím, jak jsme se k nim dostali. S Kendrou jsme úspěšně dali dohromady slova české hymny, takže jsme nebyli za blbce. Vysvětlili jsme Lynn, že dnešnímu člověku mohou znít slova české hymny zvláštně, protože se zpívá „kde domov můj“, jako bychom to nevěděli. Vysvětlili jsme jí i historický důvod. Lynn nám vysvětlila, že to je ještě dobré, protože nizozemská hymna začíná slovy: „Já jsem Vilém Oranžský a jsem německé krve.“ Každý holt máme svoje historické zvláštnosti, no.
20) Zpátky v Nizozemí jsme byli na hradě Hoensbroek (jeden z těch na vodě). Jedna část hradu byla muzeum udělané ve stylu „jak to bylo ve středověku“ a další byla barokní. V té barokní mě zaujala jídelna, která u jedné ze stěn měla podivný výklenek s plentou, ve kterém byl odpadní žlábek a odtok někam ven. Bylo nám vysvětleno, že to je „blicí koutek“. Šlechtici se sešli na večeři, měli jídlo o mnoha chodech, a museli být schopni jíst pořád dál. Takže se během večera každý alespoň jednou zvedl, zdvořile omluvil, šel se za plentu vyzvracet, zase se usadil a pokračoval v kultivované konverzaci o poezii. Zvuky vycházející z poza plenty nejspíš večeři dodávaly jedinečnou atmosféru.
Na zámku Hoensbroek jsem se jim asi nelíbil, takhle to dopadlo
21) S Martijnem jsme si zahráli Civilizaci V, já za Británii, on za své rodné Nizozemí, bojovali jsme bok po boku zatímco nás ženy v obýváku pomlouvaly. Myslím, že se pobavily obě skupiny. Prý hraju Civilizaci V moc válečnicky, nevím jak na to přišel, tak jsem za dvě hodiny hraní dobyl Švédsko a Francii, no a co. Ani jsem nestihl vynalézt atomovky, takže to nebylo pořádně ani pravé válečnictví.
Civilizace V – zde sedí Vilém Oranžský a Alžběta I.
22) Když přišel čas loučení, bylo mi smutno. Cesta autobusem utekla rychle a já šel v Praze z autobusu rovnou do práce. Zajímavá zkušenost, ale žádná, kterou bych chtěl opakovat.
I pan Sobík se loučí s Nizozemím
